„Teď mě kopnul!" Rozesmál se Nolan šťastně na celé kolo. Seděli v obývacím pokoji na pohovce, a Nolan celou dobu hladil Flaidé břicho. Opodál seděla Sophie v Tristanově objetí a kojila malou Lucii a naproti se rozvaloval Slain s Fallonem.

„Já nic necítila..." Vykulila Flaidé oči a položila si také ruce na břicho.

„Slyším ho, jak škytá..." usmíval se nadšeně Nolan a soustředil své smysly na svého syna, „Jsi teprve v polovině pátého měsíce, poklade. Dítě začíná kopat, ale já ho cítím. Ty ještě třeba nemusíš tak jeho pohyby pociťovat..." Vydechl Nolan, stále se soustředíc na svého syna.

Flaidé se musela usmát pod vousy. Byla si jistá, že její upír bude tím nejlepším otcem na světě. Celé dny ležel v knihách a študoval všechno o těhotenství a veškeré písemnosti a staré svitky, které mluvili o plození potomků Původními. Dokonce i nyní úplně odsunul do pozadí starost o Godiase. Hlavu měl plnou jen toho, že bude otcem.

„Dokonce už má jméno..." usmála se Flaidé a pohlédla na svého bratra se Sophií, „Bude se jmenovat Bastien." Pohodila hlavou k Nolanovi, aby pochopili, že je to jeho práce.

„No a co když to bude holka?" Ozval se Fallonův hlas.

„Nebude. Je to kluk. I ty bys to měl poznat..." zabrblal Nolan, „A bude silný. Hodně silný. Bude mít moc srovnatelnou s mojí..." řekl pyšně a hodil na Fallona naštvaný pohled. Byl totiž přesvědčen, že i Fallon, jako Původní, musí moc dobře cítit, že to bude kluk.

„Chceš tedy říct, že když Původní zplodí potomka s člověkem, že bude stejně silný?" Povytáhl pochybovačně Fallon obočí, „To se mi nechce věřit. A což, kdybys jako Původní, zplodil dítě z Původním? Nebyl by onen potomek ještě silnější?"

„Moc a síla Původních, se předává z otce na syna..., původ jeho matky, tedy nemůže vůbec žádným způsobem ovlivnit jeho schopnosti. To přeci kruci víš?!"

„Nikdy jsem se o to nezajímal..." mávl ledabyle Fallon rukou, „Neměl jsem důvod, kamaráde..., na rozdíl od tebe. Tedy..., chceš říci..., že tví potomci budou stejně silní, jako ty?"

Flaidé cítila, že to bylo poprvé za tu dobu, co zde Fallon byl, kdy Nolan zpozorněl a pátravě se na něj zadíval.

„Původní vznikli ve Starověku, kamaráde. To je 3300 let př.n.l. a tak jestli se nemýlím, bude mi brzy 5300 let. A to je odpověď na tvou otázku..., nikdo..., nemůže být silnější, jak já. Nikdo!" zpražil ho pátravým pohledem, „Snad až na tebe..., jestli jsi Původní?!" Povytáhl obočí a pátravě se mu zadíval do očí.

„A co bych asi byl? Vždyť mě znáš..." zasmál se Fallon nahlas, ale jeho smích nebyl upřímný. Byl nervózní.

„Jo..., doufám, že tě znám, kamaráde..." zamračil se poprvé Nolan na Fallona, „Byli jen dvě rodiny Původních, a ty se nikdy nesetkali. Každá žila na jiné polokouli a pokud si dobře pamatuji, potkali jsme se až v dobách Středověku. Tedy před asi šesti sty lety a teprve tehdy..., jsi se stal mým přítelem..., a dokonce mou rodinou..." zpříma se zadíval Fallonovi do očí, který poprvé za tu dobu, sklopil zrak, „Jsi..., můj přítel?"

„Jistě, že jo, kamaráde." Odvětil Fallon, ale napětí a podivné dusno v místnosti, zůstalo ještě hodně dlouho.