Zatímco doktor probíral s Tristanem podrobnosti porodu, Nolan seděl na pohovce zcela bez hnutí a díval se před sebe. Bylo vidět, že je naprosto vyveden z míry. Nemohl uvěřit tomu, že bude mít dědice.

Na jednu stranu tu skutečnost ve své mysli stále zavrhoval, ale na druhou mu srdce tlouklo takovým vzrušením, že neslyšel přes onen tlukot ani hlasy kolem.

Nemohl tomu prostě uvěřit. Celý svůj předlouhý život věřil tomu, že Původní nedokáží milovat, ani plodit potomky. Celý svůj život si i namlouval, že dědice nechce ani nepotřebuje. Že on, jako upír, by něco takového ani nepřijal, a naopak by ho to omezovalo a brzdilo.

Když ale tak nyní seděl a zíral do prázdna, došlo mu, že to byla lež. Jen si to namlouval. Vlastně přesvědčil sám sebe, že je to pravda, aby ho nebolelo srdce.

„Lehni si, Nolane..." zaslechl jakoby z dáli Flaidin hlas. Seděla vedle něj, držela mu mokrý hadr na čele a bylo vidět, že má o něj obavy, „Jsi bílí jak křída."

Jako ve snách k ní otočil hlavu a nahlas polkl. Najednou mu došlo, že tato žena nosí jeho dítě. Potomka Původního, a už to, bylo něco téměř neuvěřitelného.

„Lehnout?" Opakoval po ní, než mu došlo, co po něm vlastně chce.

„Tak už je vám lépe, pane McKinnone?" Otočil se k němu doktor a Nolan automaticky přikývl.

„Nic mi kruci není doktore!" Zamračil se a vyskočil na nohy, „Potřebuji vědět všechno. Kdy má paní porodí. Co má jíst, co pít. Kolik musí spát a co nesmí dělat a co naopak musí dělat..." Vychrlil ze sebe a doktor potlačil úsměv.

„Za šest měsíců, pane McKinnone a měla by se šetřit. Co se týká jídla, nevidím v ničem problém, naopak bych řekl, že byste mohl její chutě podporovat..."

„Dobrá..., a co..., pohlavní styk, doktore?"

„Ehm..., no..., myslím, že to také není problém. Když nebudete dělat nějaké akrobatické kousky, pane McKinnone..." Odpověděl doktor a Slain se pohodlně rozvalujíc v křesle, rozchechtal na celé kolo.

„A co..., no..., jak bych to..." Zamračil se Nolan na doktora. Flaidé ale zřejmě pochopila, kam míří myšlenky jejího upíra.

„Můj muž chce vědět, doktore..., jestli mohu darovat krev? Jsem totiž dárkyně krve, víte?" Sladce se usmála na doktora a na Nolana hodila svůj nejmilejší škleb.

„Ach tak..., to je chvályhodné, samozřejmě že můžete. Nevidím v tom problém. Sama ucítíte, zda se na to budete právě cítit."

„Dobrá, doktore..." přitakal Nolan, když se konečně trochu uklidnil, „Tedy očekávám, že mou paní budete pravidelně navštěvovat. Chci mít vše pod kontrolou, když..." pohlédl na Flaidé a dlouze se na ni zadíval, „Když je tě teď těhotná..., osobně dohlédnu na to, aby dodržovala vše, co jste řek. Bude to syn, doktore."

„Ehm..., pane McKinnone..." zasmál se doktor, „Na takové úvahy je ještě příliš brzy..."

„Jsem si jist!" Zamrkal budoucí otec a Flaidé pochopila, že po dlouhé době, a vlastně snad poprvé, porušil svou zásadu nevstupovat do jejího soukromí. Jako Původní, měl samozřejmě jistou moc, kterou neměl ani žádný obyčejný upír.