Flaidé seděla pod oknem obývacího pokoje, v rukou držela knihu a snažila se soustředit na její obsah. Její myšlenky ale stále bloudily jiným směrem.

Byl podvečer jednoho ze zimních večerů, bylo už po večeři a v domě zavládla pohoda a klid.

Robin s Laurou už jako pokaždé odešli do svých komnat, Emma byla zabrána do svého pletení a Nolan s Tristanem, Slainem a Fallonem, seděli za stolem a študovali staré písemnosti, které by jim mohli napomoci v hledání Godiase.

Sophie pak seděla pohodlně rozvalená před krbem a hladila si své ohromné břicho. Její čas se blížil. Dle doktora ji scházel ještě necelý měsíc, ale Sophie byla přesvědčená, že porodí v následujících dnech.

Tristan co chvíli nervózně ke své žene vzhlédl a pokaždé, když bolestivě zasténala, zbledl. On její těhotenství evidentně snášel hůř než ona sama. Byla to Sophie, kdo utěšovala jeho, když se složil, protože její bolestivé stavy zkrátka špatně snášel. Sophie pak nejednou seděla na pohovce vedle svého muže, který se pod tíhou bolestí své ženy sesypal a ošetřovala ho.

Flaidé se zadívala ke stolu na čtyři muže, kteří neustále živě debatovali. Když pohlédla na Nolana, bylo ji jasné, že nikdo nemůže zpochybnit fakt, že je bezesporu nejmocnějším mužem na planetě. Její Původní byl zkrátka jedinečný.

O to více stále začínala přemýšlet o Fallonovi, který byl vlastně Původní též. Nikdy se zatím Nolanovi se svými úvahami nesvěřila, protože ho přeci znal, a přikládala své pocity jen pouhým bludům.

Jenže každým dnem zjišťovala, že se jí na Fallonovi něco nezdá a nevěděla co. Však byl Zallivar, a jak věděla, na světě byli od počátku jen dvě rodiny Původních. Každá z nich žila na jiné polokouli a prakticky se neznali. A dle Nolanova vyprávění si pamatovala, že se Fallon stal jeho přítelem v dobách středověku.

Tehdy se Fallon Zallivar zjevil u jejich hradu, hledajíce pomoc. Tvrdil, že jakýsi záhadný Godias pomalu vyvraždil celou jeho rodinu. A jelikož právě v té době právě Godias zahubil jeho rodiče, poskytl mu azyl, spojili své síly a od té doby, se stali přáteli.

To vše Flaidé věděla, ale stejně měla jakýsi divný pocit, kdykoliv na ni pohlédl. Hrdlo se jí vždy sevřelo a její nitro jako by se náhle obrátilo naruby.

A bylo tu ještě něco, podivná událost, která ji nedala spát. Před několika dny, úplně náhodou přistihla Fallona, jak si cosi vkládá do očí. Přísahala by, že mu vypadla kontaktní čočka, a právě si ji nasazoval a dával si sakra záležet, aby mu neviděla do očí. Zahodila to pak ale za hlavu, protože přeci Původní, potažmo upíři, neměli žádný handicap. Byli upíři, a tedy naprosto zdraví. Přikládala to tedy své bujné fantazii.

Flaidé se zhluboka nadechla a přiložila si ruku k ústům, když pocítila, jako by se ji vracela večeře zpět. Rychle zhodnotila situaci, jestli Berta nevidí její nevolnost. Zase se jí udělalo špatně a nevěděla proč. Poslední dobu to bývalo čím dál častější. Dokonce..., i když byla v tomto směru nezkušená, ji napadlo, zda není těhotná. Ihned tu myšlenku ale zavrhla, i když by byla nejšťastnější ženou na zemi. Měla přeci nedávno menstruaci, i když byla o něco kratší než obvykle, ale měla.

Náhle se Sophie chytla za břicho a zasténala. Pak zvrátila hlavu a zprudka vydechla.

„Tristane..." vykřikla a otočila se ke stolu, „Mám pocit, že budu rodit!"