O několik dní později, se na večer jako každý den, sešli všichni v obývacím pokoji u večeře. Pravdou ale bylo, že lidské jídlo už potřebovali jen čtyři lidé. Robin s Laurou, Emma a Flaidé. Všichni ostatní včetně služebnictva, už byli upíři. Ostatní měli před sebou sklenice s rudou tekutinou.

„Je to dobré, Berto..." Usmála se Flaidé na kuchařku, která ji ještě stále nemohla zapomenout, že tvrdila, že se jídlo nedá jíst.

„Opravdu, paní?" Povytáhla stará Berta obočí, „Neříkáte to jen tak?"

„Ne..., tenkrát byla jiná situace..., však víš..., byla jsem v cele a potřebovala jsem vyprovokovat Nolana..." Zašklebila se na něj, když na ni hodil překvapený pohled.

„Vážně?" vydechl jakoby udiveně, „A já hlupák ti naletěl. Mohl jsem mít teď klid a zatím..."

„Zatím co teď se ji nemůžeš nabažit, bratříčku..." popíchla ho Sophie. Seděla za stolem vedle svého muže a rukama si neustále hladila své ohromné břicho, „Kdyby to šlo, tak se s Flaidé zamkneš v pokoji."

Nolan se ale jen usmál a mrkl na Flaidé, která zčervenala pod Fallonovým pohledem.

„Jak tak koukám, tak Nolan je stále stejný..." uchechtl se Fallon, „Stejně ale musím uznat, že obdivuji jeho sebeovládání. Ještě jsem nepoznal upíra, který by se dokázal tak ovládat," pokrčil zamyšleně rameny, „A vlastně i ty Sophie..., Tristan nebyl vždy upír." Řekl to spíše jako konstatování, ale všichni na něj obrátili zrak.

„Já ale nejsem jen upír, kamaráde. Jsem Původní..., děláš, jako kdyby pro tebe to problém byl."

„Jistě..., to byl jen takový slovní obrat, příteli..." zamrkal Fallon, „Taková úvaha..." Nolan se dlouze na svého přítele podíval. Pak přikývl a přikryl svou dlaní Flaidinu ruku.

„Jo..., zabručel Nolan zamyšleně, „I ty přeci víš, že obyčejní upíři, nám celou tu dobu kazí reputaci. Nikdo z lidí, prakticky neví, že Původní lidi nezabíjí. Nepotřebují to, protože jsou silnější a mají moc, kterou normální upíři nemají. Házejí nás pak do jednoho pytle."

„Všichni ale ne, jak koukám..." zašklebil se Fallon, „Tihle Lamfordi se stali součástí tvé rodiny."

„Přesně tak, kamaráde..." povytáhl na něj obočí, „Jsou součástí mojí rodiny. Právě tak..., jako ty..., budeš-li chtít..."

„No..., děkuji, příteli..." Vydechl Fallon a oba Původní zpozorněli.

„Ježíš!" Vykřikla náhle Sophie a chytla se svého břicha, které se celé rozvlnilo, „Bude to pěkný uličník." Mrkla na vystresovaného Tristana, který prožíval její těhotenství snad víc než ona sama.

„To asi bude..." zasmál se Fallon, „Abych se přiznal, to je také další z věcí, která mne ohromila. Původní a člověk přeci nemohou zplodit dítě. Ale jak se zdá..." pokrčil rameny.

„Jak se zdá, tak ano!" Zamračil se na něj Tristan a Sophie ho chytla za ruku, aby ho uklidnila. Jako narozený upír, byl značně popudlivý.

„Nemyslel jsem to tak..." vztáhl Fallon ruce v obranném gestu, „Já jen..., že je to neuvěřitelné. Vždycky jsem si myslel, že jen dva Původní, mohou zplodit potomka."

„Taky jsem tomu nevěřil..." řekl po chvíli Nolan, „Že by evoluce?" Pokusil se zažertovat, „A pak..., pokud vím, to se nestalo nikdy. Na světě existovali jen dvě rodiny Původních. Rodina McKinnonů a rodina Zallivarů."

„Což samozřejmě výběr trochu zužovalo..." Přitakal Fallon.

Ve vzduchu bylo cítit napětí, ale nikdo vlastně nevěděl proč. Flaidé stiskla Nolanovu ruku a pak se zhluboka nadechla.

Vůbec to nechápala, ale poslední dobou ji bývalo tak nějak zvláštně. Polkla, aby zahnala nutkání zvracet. To by asi Bertě už nevysvětlila, když hned po večeři by se jí udělalo nevolno.