Nolan překvapeně povytáhl obočí a zatvářil se zděšeně. Měl ale co dělat, aby se nerozchechtal na celé kolo. Mračila se na něj a schválně se tvářila nesmlouvavě, a bylo jasné, že ho chtěla dostat. On ale místo toho, aby se na ni zlobil, zase ocenil její smysl pro humor, její tvrdohlavost a její urputnost ho převézt.

Cožpak ale ještě nepochopila, že to se ji nikdy nemůže povést? Skousl rty, aby potlačil smích a zamračil se na ni, aby měla pocit, že je zhrozen.

„To myslíš vážně, poklade?" Zašeptal s dávkou váhavosti v hlase.

„Jistě. Proč ne!" Pohodila tvrdohlavě hlavou a vedla si dál svou, „Co je na tom?"

„No..., já..., nevím..." povytáhl obočí a sklopil zrak, aby měla pocit, že váhá.

„Vždyť o nic nejde ne, upíre?" zašklebila se, „I to je přeci součást milování, ne? Není na tom přeci nic špatného, když chci..." Polkla a Nolan poznal, že přeci jen dostala strach, že přestřelila, „Že se chci dívat..." Odvrátila hlavu, aby si nevšiml, jak zrudla.

„No..., když to říkáš takhle..." pokrčil rameny, „Tak máš asi pravdu, poklade. Nic na tom není. Přeci jen..., známe svá těla oba téměř nazpaměť, že?" Povytáhl obočí a Flaidé zuřivě přikývla hlavou.

Z pod svých řas se zadíval na ten svůj poklad. On znal to její teda do posledního milimetru. A líbilo se mu, že ač byla nezkušená a panna, zábrany a stud nepociťovala. Naopak, byla hravá, jako on. Dobře se doplňovali, jen on byl stále o krok dál. Nebo o několik kroků.

„Dobře, poklade. A pak mi dovolíš, abych se z tebe nakrmil? Umírám hlady..." zasténal a nasadil zoufalý výraz, „Udělám, co žádáš tedy..., ale..., splníš i ty, jedno přání svému upírovy?"

„Řekla jsem ti, že dnes nic..."

„Já vím..." skočil ji rychle do řeči, „Slibuji, že dnes nic nebude. Jen se nakrmím." Podezřívavě na něj pohlédla, ale nakonec přikývla.

„Jo, když dnes nic nebude..." pokrčila rameny, „Souhlasím."

Nolanovi zaplanuly oči jako dva uhlíky. Zase ji dostal tam, kam chtěl. Měl chuť tu svoji květinku popadnout do náručí a líbat ji. Tu její naivitu tak miloval. Jako všechno ostatní.

Ona si vážně myslela, že jeho by něco takového, mohlo vyvézt z rovnováhy? Že by ho to snad pohoršilo? Však mu bylo víc jak tři tisíce let a poznal už snad všechno na světě. A co se týkalo jí, nebylo snad nic co by ji odmítl, a co by sní nechtěl dělat. A rád.

„Tak v tom případě, poklade..." zamrkal na ni a provokativně se dotkl svého ztopořeného údu. Flaidé nahlas polkla a zadívala se na jeho ruku, „V tom případě..., se pro tebe udělám. Pod jednou podmínkou tedy..."

„Už jsem řekla..., když dnes nic..., souhlasím..." Vydechla, aniž by zpustila oči z jeho dlaně, ve které právě svíral svůj penis.

Do široka otevřela oči a srdce se ji rozbušilo jako na poplach. Lehl si úplně klidně na záda a zadíval se na ni, když několikrát přetáhl předkožku tam a zpět.

„Když se..., až samozřejmě nebudeš mít menstruaci, pro mě uděláš ty." Mrkl na ni. A Flaidé se sice nadechla k odmítavé odpovědi, ale nevyšla z ní ani hláska. 

Jeho ruka se totiž začala pohybovat na jeho penisu sem a tam a ona skoro přestala dýchat.