„Spíš, poklade?" Zašeptal Nolan, když si pozdě v noci lehal vedle Flaidé do postele. Vylezl právě ze sprchy a na jeho nahé kůži, se ještě leskli kapičky vody. Spával nahý od té doby, co si vzal její panenství. Ostatně tak spával celý svůj život, tak to nehodlal měnit.

Nezbývalo mu nic jiného než vzít za vděk krví z konzervy, když si jeho drahá polovička postavila hlavu. A tak si s Fallonem udělali takový malý noční dýchánek.

Ostatně krev z krevních konzerv pil od doby, co vznikla krevní banka. On byl zrovna z těch, kteří krev ze zvířat úplně nesnášel, tak i v hluboké minulosti, pil jen lidskou krev. Své oběti ale nikdy nezabíjel. Nechal je zapomenout. Na rozdíl od nově vzniklých upírů, kteří to neuměli a své oběti vraždili. Pro lidské plémě pak byli všichni upíři stejní, protože právě jednání stvořených upírů, vrhalo špatné světlo i na ně.

Někteří z nich, jako třeba Sophie, pak zase milovali krev zvířecí. Hlavně laní a jelení, které si nejprve musela ulovit. Proto to také učila i Tristana.

Od doby, co se ale napil z Flaidé, byl Nolan ztracen. Její krev mu bohatě stačila na to, aby byl sytý. Stačilo, aby se z ní každý večer při milování nakrmil, a byl syt. Zdálo se totiž, že byla opravdu jeho spřízněnou duší, protože pro něj její krev byla výživnější. Nebyla jen manou nebeskou, ale i jeho elixírem života.

Když ovšem měla své dny, a něco ji přelétlo přes nos jako právě dnes, vypadalo to, že ho chce schválně mořit hladem.

„Víš..., že jsi můj poklad?" Zašeptal a přejel prstem po linii její tváře. Ležel na boku, jednou rukou si podepíral hlavu a druhou se ji dotýkal. Dělala, že spí, to poznal. Většinou se snažil respektovat soukromí, a nesnažil se číst její myšlenky, ani ji vstupovat do hlavy, ale někdy to bylo nevyhnutelné.

„Hmm..., to určitě!" Zavrčela, aniž by otevřela oči, „To říkáš jen proto, že se chceš nakrmit."

„A nejen to, poklade..." pokračoval prstem po jejím krku až k výstřihu její noční košilky, „Můžu tě pomilovat?"

„To určitě!" vyštěkla, otevřela oči a podívala se na něj, „A nemysli si, že když se tu budeš rozvalovat nahý, že mě ukecáš!" Zamračila se na něj tak, až Nolan musel potlačit touhu se usmát.

Ten jeho poklad, byl někdy vážně nesnesitelný. Hlavně tedy tehdy, když měla své dny jako nyní.

„Minule se ti to ale líbilo ne?" zavrněl a pohladil ji po ztvrdlé bradavce, „A líbí se ti, když se z tebe krmím, poklade..."

„Jo, ale líbilo by se mi, kdybych se mohla i já krmit z tebe, upíre!" Zašklebila se na něj, „A neříkej, že tobě by se to nelíbilo. Však víš, co říkala Sophie. Že vzájemné krmení je ještě více vzrušující. Oni dva s Tristanem..."

„Jo, ale o tom už jsme mluvili, poklade," povzdechl si. Bylo to tu zase jako každý večer. Stále do něj hučela a přemlouvala ho, ale on nechtěl ni slyšet.

Ne proto, že by snad po tom netoužil, ale proto, že měl o ni strach. Ten důvod byl Godias. Nechtěl ji však zatěžovat ještě většími starostmi. Bylo mu ale jasné, že dokud Godiase nezabije, nikdy ji nepřemění. Nikdy totiž nemohl vědět, zda přeci jen Godias nezabije jeho. A ona, jako nový a zranitelný upír, by byla zcela ztracená a nešťastná ve svém nesmrtelném životě.

„Hmm..., tak pak máš smůlu, upíre..." zase se uraženě zašklebila, „Žádné krmení a žádný sex."

„Ale no ták..., poklade..." zmáčkl její vztyčenou bradavku mezi prsty, „Tvé tělo mluví jinak."

„Mám menstruaci!" Vyštěkla.

„No a? To jsi měla i minule a..."

„Ale minule jsem neměla tampón! Teď ho mám!"

„Vyndám ti ho!" Zmáčkl druhou bradavku.

„Ani omylem, upíre!" Zamračila se a nahnula se tak, aby viděla do míst, kde se hrdě tyčil jeho ztopořený penis a píchal ji do boku, „Proč si neskočíš do lesa ulovit nějakou laň nebo jelena? Třeba by tě pak přešli i tyhle choutky!" Ukázala na jeho erekci.

„Víš, že zvířecí krev nesnáším. A pak..., nakrmil jsem se z konzervy, ale potřebuju tebe, poklade..." Vzal její prso do dlaně a láskyplně ho potěžkal. Pak se ještě maličko přitiskl k ní, aby ho ještě více ucítila a sklonil se k jejím u krku, „Poklade..." zašeptal vroucně a vzrušeně, „Dej mi prosím, co potřebuji..." přejel jazykem po kůži na jejím krku.

„Ne! Já..." vydechla, když jeho vlhký jazyk olízl její krk, „Nevím..."

„Ale víš..." zavrněl. Cítil, že začíná měknout. Toužila po tom, aby se z ní krmil stejně, jako on. I pro ni to totiž bylo tak vzrušující, a nádherné. Cítil to, a právě proto to jistě bylo i tak pro oba výjimečné. Bylo to jiné, než když se krmil kdykoliv jindy. Když pil z ní, zažíval pocity podobné slasti orálního sexu. A ona na tom byla stejně.

„Ach..., upíre..." vydechla, když jeho horký dech olízl její krk. Pak ucítila jeho rty. Aniž by na něj pohlédla, poznala, že se jeho tvář změnila. Vedle ní už ležel Původní, ve své prvotní podobě a bažil po její krvi.

Tak snad by mohla, napadlo ji...

Přeci zlobit se na něj a trucovat může i pak. A potom..., sex mu jistě nedovolí. K tomu už ji neukecá, i kdyby si ho musel třeba i sám vyhonit.