Nolan se hladově zakousl do jejího hrdla. Už prostě odolat nedokázal. Jen co mu její krev ulpěla na jazyku, snad všechny chlupy na jeho těle se postavili do pozoru. Tak veliká to byla slast. Nikdy neochutnal něco tak opojného, jako toto.

Úplně se ztratil.

Zalehl ji svým tělem, aby ji byl co nejblíže a pil a pil. Hltal jako smyslu zbavený. Jako kdyby žíznivý konečně našel svou oázu. Jako kdyby byl umírajícímu podán elixír života.

Když mu vzápětí vpletla prsty do vlasů, zasténala a přitáhla si jeho hlavu blíže, neubránil se hlasitému výkřiku slasti. Tolik dní a nocí snil o této chvíli. Tolikrát si představoval, jak se z ní zase krmí, že nyní prostě nedokázal přestat.

Ano, ještě nikdy necítil u krmení takové vzrušení. Krmení pro něj byla potřeba, jako pro lidi nutnost jíst a pít. Nyní ale cítil něco víc. Přímo neodvratnou nevyhnutelnost. Vzrušení i na fyzické úrovni, což normálně nepociťoval.

A když poznal, že ona je na tom úplně stejně a ucítil, jak ho ponouká k tomu, aby se krmil, vzrušilo ho to ještě více.

Když se pak po nějaké chvíli odtáhl od jejího krku, pohlédl ji zadýchaně do očí. Ležel nad ni, vzpíral se na pažích, a sotva popadaje dech, navzájem kroužily v obličeji toho druhého. Zhluboka a nahlas dýchali a Nolanovi stékali ze zubů a po bradě rudé kapičky krve.

Nějakou dobu se tak díval do její vzrušené tváře, pak zprudka vydechl a maličko poodsedl. Uchopil klopy její košilky do dlaní a pak jedním mocným trhnutím, jí z ní serval.

Seděl právě v kleče na jejích nohou a pod sebou měl nahou dívku, po které tak moc toužil.

„Ach upíre..." zašeptala vzrušeně a vztáhla k němu ruce, „Vezmi si všechno, co chceš."

A on si vzal. Už neváhal. Znovu se nad ni sehnul a začal jazykem a rty kroužit po jejím těle. Líbal, lízal a hladil její kůži a poslouchal proudění její krve.

Vzal do úst její bradavky a Flaidé nahlas vykřikla. Tak velkou slast ještě nikdy nepoznala. A když její hroty ztvrdly, vtáhnul je do svých úst a začal sát a cucat, jako kdyby si ji spletl s dudlíkem.

Oběma rukama ji neustále hladil po celém těle a jeho rty okusily snad každičký kousek její kůže. A všude, kde uslyšel proudit krev v jejích žilách, se hladově zakousl. Krmil se z ní celé. Sál z jejího zápěstí. Sál z jejího lýtka a stehna. Krmil se u jejích kotníků a obou rukou. Nezapomněl snad na jediný kousek na jejím těle, kde by si neoznačil. Kde by se nenapil a kde by ji neochutnal.

Po nějaké době se sotva popadaje dech zvedl a klekl si u jejích nohou. Podíval se ji do očí, a pak aniž by ztratil jejich oční kontakt, ze sebe strhnul své pyžamové kalhoty.

Flaidé do široka vykulila oči, když jeho trčící penis se hrdě tyčil proti ní. Úplně zapomněla, jak je veliký. A krásný.

Celý upír, který nyní klečel u jejích nohou, byl nádherný. Silný, mocný a majestátní. Byl vznešený a velkolepý. Ušlechtilý a úchvatný. A byl její..., konečně.

„Vezmi si mé panenství, upíre. Bez tak už na to čekám sakra dva roky!"