Nolan si povzdechl, popadl z poličky osušku. Jednu přehodil Flaidé přes hlavu a do druhé ji zabalil jako bonbón. Pak si ji vyhoupl do náručí, a odnesl ji do postele.

Dřív, než se stačila Flaidé vzpamatovat, ležela v jeho posteli, ale nemohla se ani hnout. Zabalil ji jako nějakou mumii a okolo hlavy ji omotal ručník, že na něj ani pořádně neviděla.

„Sakra, co děláš, upíre?" Zaprskala a pokusila se hnout.

„Jsi mokrá. Nechci, abys mi namočila postel!" Zamračil se.

„Nemohl bys mě sakra rozbalit?" Durdila se Flaidé. Pak si ale všimla, jak se její upír tváří. Toužil po ní, jako upír, i jako muž. Ta skutečnost se přehlédnout nedala, ale evidentně bylo jeho sebeovládání silnější než jeho pudy.

A vlastně ani nebylo divu. On nebyl jak ostatní muži. Byl nejstarší bytostí na zemi, a jako takový, už své pudy měl pod kontrolou. I když po ní evidentně toužil, ovládnout se dokázal. Ne jako mladící ovládání svými hormony, kteří ve chvíli vzrušení, myslí jen svým penisem. Jemu i v tuto chvíli, ač přes tenkou látku kalhot nemohla přehlédnout jeho erekci, mozek pracoval.

Stál, s hlavou mírně zakloněnou a zavřenýma očima a snažil se uklidnit. Dostat pod kontrolu svou upíří podstatu, která se vůní její krve, vydrala na povrch. A když na něj tak hleděla, podařilo se mu to.

Dívala se, jak zhluboka oddychuje, a přitom se jeho tvář mění zpátky, na tu lidskou.

Zamračila se, vůbec se já to totiž nelíbilo. Ten chlap je snad ze železa, napadlo ji. Místo aby se z ní nakrmil a pak ji konečně připravil o panenství, tak zas evidentně ostrouhá.

Její hlava začala pracovat na plné obrátky. Bylo ji jasné, že ten paličák s ní nic mít nebude. To by ho musela opravdu k té posteli přivázat. Jenže..., jak přemoci upíra? Nota bene muže, který má takovou sílu, že ji unese na jedné ruce?

Napadl ji ďábelský plán a asi jediný možný, jak trochu zvýšit svoje šance na úspěch.

„Je mi špatně, upíre..." zasténala Flaidé a zatvářila se tak, jako by měla každou chvíli umřít.

„Špatně?" Povytáhl pochybovačně obočí.

„Jo..., už několik dní..." zaskuhrala, „Asi mám horečku..., to z té studené cely..."

„Vždyť jsem tam nechal topit jako uprostřed zimy!"

„Ach..., tak asi z té přetopení místnosti, to je..." rozkašlala se a pak znaveně padla hlavou do polštáře, „To se stává upíre..." pohlédla na něj z pod přivřeným víček a zdálo se, že její herecký talent zabral.

„Změřím ti teplotu..." zamračil se a vytáhl její ruce z osušky tak, aby jinak zůstala zabalená. Pak ji teploměr strčil pod paži a se založenýma rukama na hrudi, se nad ní postavil a čekal.

„Mám žízeň, upíre. Nemohl bys..." přepadl ji další hraný záchvat kašle, „nemohl bys mi skočit pro šálek čaje?" Upřela na něj umírající pohled. A i když Nolan zaváhal a několik dlouhých vteřin zvažoval situaci, nakonec se rozešel ke dveřím.

Jen co za Nolanem zaklaply dveře, vyskočila na nohy a dopotácela se do koupelny. Vzala teploměr a rychle na něj pustila horkou vodu z kohoutku. Pak se zase rozeběhla, co ji tedy sevření osušky dovolilo, do ložnice.

Právě vy chvíli, kdy zase dolehla, se dveře otevřely a Nolan vstoupil s kouřícím hrnkem čaje.

„Ach..., děkuji, upíre..." zasténala zase, když si sedl k ní na postel, aby ji dal napít.

„Nezdá se mi, že bys byla nějak horká..." zamračil se a sáhl pod její paži pro teploměr. Pak na něj pohlédl a jeho oči se doširoka rozšířili, „Máš..., skoro třicet devět stupňů?" Zíral chvíli na teploměr ve své ruce.

„Ach..." Vydechla Flaidé, když na ni překvapeně pohlédl. Zvrátila hlavu do polštáře a zasténala, „Asi nějaká vnitřní horečka, upíre..." zasténala zase, „Cítím se na umření."