„Asi si půjdu lehnout..." zívla Flaidé a protáhla se jako kočka. Její hraná únava, dokázala oblbnout její bratry, ale ne její babičku. Stará dáma vzhlédla od pletení a po tváři ji přelétl úsměv.

Její vnučka byla mazaná. A umíněná. Bylo jisté, že si prostě umínila, že chce jejich vězně vidět a nezastaví ji ani její bratři. Flaidé byla vždy, jejím synem Geraldem rozmazlovaná. Po třech synech, se mu narodila dcera a prostě ji nedokázal nic odmítnout. A Flaidé si na to zvykla.

Od chvíle, kdy ale Gerald zemřel, a starost o rodinu přešel na Tristana, si s ní její bratři nevěděli kolikrát už rady. Byla chytrá a tvrdohlavá. Svéhlavá a pro odpověď nešla nikdy daleko. I pro dost peprnou a takovou, která se jistě nehodila do dívčího slovníku. Jenže Flaidé žila se třemi bratry, se kterými hormony jen třískali a tak nebylo divu, že jejich slovník převzala i ona.

Emma ale neřekla nic. Jen se na Flaidé významně podívala. Věděla, že jí od Nolana nic nehrozí. Tedy pakliže ho nebude chtít zabít, a o tom dost pochybovala.

Hrozilo ji jen jediné, že ztratí hlavu, jako už tolik žen před ní.

___

Flaidé se se potácivým krokem, který evokoval její značnou únavu a ospalost, odpotácela ke dveřím. Po cestě ještě nezapomněla několikrát nahlas zívnout, a byla si jistá, že ji bratři zase skočili na špek. Jen co se ocitla za dveřmi, rozutíkala se ke dveřím, do přízemí.

Seběhla schody a pak se vydala dlouhou chodbou až na její konec. Právě zde, v jedné z místností, byla jakási jejich hladomorna pro upíry. Od malička o této místnosti věděla, a probouzela v ní její zvědavost. Kolikrát i přechytračila svého otce, aniž by věděl, že neodolala nutkání se podívat.

Vlastně ani nechápala proč, ale nějak ji tato upíří cháska přitahovala. Aura jejich výjimečnosti a jejich nadvláda nad lidmi. Vlastně ani nebylo divu, však od plínek slýchávala jen a jen o nich. Kdo by se pak do představy o nich nezamiloval?

A zvláště zvědavá, byla na něj. Na Nolana McKinnona, jednoho z původních. Možná jednoho z posledních původních upírů. Už ta představa ji vzrušovala a přivozovala husí kůži. Tolik toho o původních slyšela a zvláště o něm.

Její bratři si myslí, že nic neví, a že ji dokázal otec udržet stranou, ale to se hodně spletli. Zrovna jako oni, byl i její otec na ni krátký. A dozvěděla se o tomto predátorovy vše. Nebo alespoň dostatek k tomu, aby se její hormony dokázaly téměř zbláznit.

Opatrně vzala za kliku a otevřela. Věděla, že nebude zamknuto, protože klika byla jen z této strany. Nechala tedy dveře přiotevřené a s tlukoucím srdcem vstoupila do místnosti. Poslepu sáhla na zeď vedle dveří a zmáčkla vypínač.

V místnosti se rozsvítilo mizerné světlo a Flaidé se rozhlédla kolem. Srdce se jí rozbušilo jako na poplach, když spatřila muže, přikovaného za ruce ke zdi. Přes hlavu měl pytel, ale jinak měla jeho tělo jako na dlani.

Doširoka rozšířila oči a nahlas polkla. Nemohla si pomoci, ale cítila šanci, která se jen tak každý den nenabízí. Ten muž ji nemohl vidět, tak by byla přeci hloupá, kdyby si nechala ujít možnost seznámit se s mužským tělem. Zvláště, když jak se zdálo, bylo téměř dokonalé.