„Jak dlouho jako hodláš Nolane, Flaidé držet pod zámkem?" Zašklebil se Tristan na svého budoucího švagra.

„Jak dlouho bude nutné..." vyštěkl naštvaně, když se zastavil v pohybu. Chodil totiž podrážděně po pokoji sem a tam už nějakou dobu, a všichni z něho začínali být nervózní.

Flaidé byla v cele už čtvrtý den a tři dny od doby kdy se z ní málem nakrmil, za ní nebyl. Jenže její vůně ho nenechala ani v klidu vyspat. Cítil ji všude a stále. A jeho touha sílila každým dnem a každou minutou.

„Pane..., mohu s vámi na chvíli mluvit?" Řekla Martha, když vešla do dveří.

„Jistě, Martho. Děje se něco?" Zastavil se Nolan.

„Děje, pane..., už jsem z té vaší vězeňkyně zoufalá," zakabonila se, „Nic ji není po chuti, pane. Že prý se moje jídlo nedá jíst." Na tváři se jí objevil nešťastný výraz.

„No dobře, Martho," povzdechl si Nolan, „A není možné, že jsi za tu dlouhou dobu, třeba zapomněla..., vařit?"

„No pane..." uraženě zatřásla hlavou, „Chápu, že už jsem nějaké tisíciletí nevařila, ale..., řekla bych, že je rozmazlená." Stála si na svém a Nolan pevně semkl rty vzteky. Bylo mu jasné, že to Flaidé dělá naschvál.

„Že prý je to moc slané. Pak moc sladké a nakonec kyselé, pane. A dnes zase pro změnu tvrdila, že vyhlásí hladovku do doby, dokud ji nepustíte ven. Říkala, že se také potřebuje vykoupat a mám vám vyřídit, že se nudí. Pak také tvrdila, že když jste vy..., byl jejím vězněm..." Obrátila oči v sloup na znamení, že ví, že si vymýšlí, „Že vám prý udělala pomyšlení. Dokonce pane říkala, že..." stará Marta zčervenala a sklopila zrak.

„No..., co kruci říkala?" Povytáhl Nolan netrpělivě obočí. Už mu s Flaidé pomalu docházela trpělivost.

„No..., že pane očekává stejnou službu, jakou poskytla ona vám."

„Jakou službu, kruci?!" Zaklel Nolan vztekle. Byl za těch pár dní tak vyveden z rovnováhy, že mu vůbec nedošlo, kam její slova míří.

„Orální, pane," vyhrkla Martha vykuleně, „Říkala, že když ho ona mohla vykouř..., ehm..., víte, co mám na mysli, tak vy prý byste jí mohl službu alespoň oplatit tím, že jí osobně připravíte koupel a umejete záda." Vysypala ze sebe rudá až na jejím rozlehlém pozadí. Pokojem se ozval Sophiin a Slainův smích a Tristan se mračil stejně, jako sám Původní.

Pak se rozhostilo ticho, jako když šlehne bičem, protože Nolan zůstal stát, jako když ho opaří. Zřejmé bylo, že pohár jeho trpělivosti právě přetekl.

„Hmm...," Procedil skrz zuby, „Tak říkáš, Martho, že je můj vězeň rozmazlený?" Zuby mu skřípaly vzteky, „Že s ní není k vydržení?!"

„Jo, pane," přikývla horlivě služka, „Nemůžu se ani vyspat. Zvonek, který jste tam nechal zabudovat, kdyby něco potřebovala, zvoní skoro neustále, a to i v noci a..."

„Kurva!" Vyštěkl Nolan a hodil rozzuřený pohled na Tristana, jako kdyby za to mohl, „Připrav koupel a vyřiď ji, že se má na co těšit!"

„Koupel, pane?" Vykulila Marta oči, „Chápu, že už nežijeme ve středověku, ale neměla by dostat spíš na zadek?"

„Ehm...," Rozchechtal se Slain, „Hodláš ji tedy poskytnout stejnou službu, jako ona tobě?" Narážel samozřejmě na orální službu, ve kterou stále všichni věřili.

„No to si kurva piš! Nezůstanu ji nic dlužen!" Řekl takovým tónem, až i Sophii najednou přišlo Flaidé líto.