„Tak co, Nolane? Pojedeme?" Zamrkal Slain a podal mu sklenici whisky.

„Děvky nám neutečou..." zabrblal Nolan, „Chci Leroye ještě dnes vidět, abych se přesvědčil o jeho úmyslech. Nepustíme přeci tvou sestru s někým ven jen tak!" Kopl do sebe obsah skleničky a otočil se ke schodům ve chvíli, kdy ostatní v místnosti zůstali zírat s otevřenou pusou.

Sklenka zůstala stát v polovině cesty od jeho úst, když spatřil ženu, která právě scházela ze schodů. Udiveně několikrát zamrkal, jako by si chtěl být jist, že se mu to jen nezdá. A že by se tomu sakra už vůbec nedivil. Však poslední dva roky nemyslí na nic jiného, jak na to, jak se z ní zase krmí. Dokonce už se i kolikrát vzbudil zpocený touhou po její krvi.

Nejhorší ale bylo, že tím, jak Flaidé pomalu dozrávala v krásnou ženu, dělalo mu stále větší potíže si od ní udržet odstup. A touha po její krvi pak byla čím dál větší.

Ovšem to, co viděl nyní, mu skoro vyrazilo dech. Viděl sházet ze schodů dámu. Ženu. Už to nebylo to neopeřené pískle, které přede dvěma roky poznal, ale krásná žena.

Na sobě měla Sophiiny šaty a šperky, které chtěl jednou darovat své budoucí ženě. A tak moc ji slušeli. Když sestoupila až na poslední schod, konečně se vzpamatoval a udělal kro k ní.

„Má paní..." vydechl a podal ji ruku, aby ji pomohl ze schodu dolů, „Jsi překrásná." Několik vteřin ještě trvalo, než se trochu dal dohromady, aby si toho nikdo nevšiml.

„Myslíš..., upíre?" Zamrkala Flaidé a zčervenala. Nemohla si pomoci, ale v jeho přítomnosti červenala stále. A oslovení upíre, ještě stále ráda používala, zrovna jako on oslovení, poklade, „A myslíš, že se tedy budu Norbertovy líbit?"

„Jistěže, ano," vydechl, „Padne na zadek, jen co tě uvidí." Najednou mu ale ta představa nepřišla tak žádoucí.

„Já..., vlastně..., nevím, jak se mám chovat, upíre. Norbert se mi líbí, ale ještě nikdy jsem nebyla na žádném..., rande..." Zašeptala a sklopila zrak, aby ji neviděl do obličeje. Měla pocit, že by snad musel poznat, že Norbert není ten, se kterým by tak ráda šla. Ale Sophie měla pravdu, když už se dala do boje...

„Chovej se přirozeně, poklade. Nesnaž se být někým, kým nejsi. Buď svá, za každých okolností," pak ji prstem nadzdvihl bradu, aby na něj pohlédla, „Nemusíš mít strach. Nechal jsem podnik, do kterého tě chce vzít hlídat. Neustále budeš pod dohledem dvou mích mužů, a Norbert to ani nepozná, rozumíš?" Mrkl na ni a Flaidé přikývla.

Moc jistě se ale necítila. Opravdu se jí s Norbertem nikam nechtělo, jak ale jinak vyprovokovat muže, který si nechce přiznat, že by mohl vůbec milovat?

„A..., co když..., totiž..., co když mě bude chtít dostat..."

„Myslíš do postele?" Povytáhl Nolan obočí, „O to se jistě pokusí, poklade. Každý chlap chce hlavně to jediné. Sex. Muži jsou jinak nastaveni, než ženy..., jde jim hlavně o to jediné..., vyprázdnit svůj pytlík..." zašklebil se na ni, „Ty si ale své panenství chraň, poklade..., rozumíš?! Počkej si, až na toho pravého. Nebo až si budeš jistá, že Norbert..." Zamračil se. Najednou mu to jméno nějak nešlo na jazyk.

Přejel Flaidé pohledem a chvíli vážně zauvažoval o tom, že by ji to rozmluvil. Nebo raději rovnou zakázal?

Však když za ním přišla s prosbou, zda by ji neporadil ohledně toho, jak se chovat k muži, protože šla randit poprvé v životě, nejdříve málem vyletěl z kůže. Už jen ta představa ho najednou tak nakopla, že se sám sobě divil.

Jenže pak si řekl, že to pro něj může být vysvobození. Že třeba jeho představy, jak se z ní krmí, nebo jak se s ní miluje, ho konečně přejdou. Přeci jen..., byl její přítel. A nic víc, být ani nechtěl.