Nolan McKinnon zamžoural do tmy. Neměl ponětí, kde se nachází, ale mírný zápach zatuchliny mu prozradil, že kdesi ve sklepě. Visel přivázán za ruce okovy ke stěně a přes hlavu měl pytel.

Nejraději by se ale neviděl. Jak se kruci mohl právě on dostat do takovéto situace? Zašklebil se sám pro sebe, když mu došlo, že lehko. Evidentně to opět přehnal s pitím. A samozřejmě jako obvykle, nebyl schopen odolat pokušení, protože zkrátka místní bordel byl pro něj neodolatelným lákadlem.

Hlava mu třeštila jako střep a cítil se tak slabý, že kdyby nebyl připoután ke zdi, zřejmě by se svezl k zemi. Zhluboka se nadechl, aby se ujistil, že zápach, který cítí, je ze sporýše.

Nebylo pochyb, nějaký nadržený lovec upírů, ho zřejmě dostal. Bezpochyby mu píchli výtažek ze sporýše, aby ho oslabili. To byl, také vlastně jediný působ, jak ho trochu zpacifikovat. Jinak by žádný Lamford neměl sebemenší šanci. Pak mu dle všeho pustili žilou, aby měli jistotu.

„Kruci!" zavrčel naštvaně a pokusil se pohnout. Kdyby nebyl oslaben, nebyl by pro něj problém okovy přetrhnout. Ale takhle?! Potřeboval krev, ale dost pochyboval o tom, že mu ji zde někdo bude ochoten poskytnout.

Zaostřil jeden ze svých nadprůměrně vyvinutých smyslů, sluch, a zaposlouchal se. Zcela zřetelně slyšel hlasy, které se ozývali o patro výše.

___

„Chci ho vidět, Tristane!" zamračila se Flaidé na svého bratra a založila si trucovitě ruce na prsou.

Její nejstarší bratr ji štval, kudy chodil. Od té doby, co se stal hlavou rodiny po smrti jejich rodičů, byl nesnesitelný. Ano, bylo pravda, že Tristan měl po otci převzít jakési rodinné otěže. Každý bezpochyby očekával, že se prohlásí, coby capo rodiny a všichni ho na slovo poslouchali. I její další dva bratři, Robin a Slain. Ale ona ne.

„Nepustím tě do sklepa, Flaidé!" zamračil se Tristan na svou sotva osmnáctiletou sestru, „Je to upír. A je nebezpečný!"
„No a?! Děláš, jako kdyby byl první upír v našem sklepě! Takových jsem už viděla."

„Ale tenhle je jiný, Flaidé. Je nebezpečný, už jen tím, že je vůbec zde. Patří k nejstarším upírům vůbec a mně se ho konečně povedlo..."

„Jaké je jeho jméno?" Ozvalo se z druhého konce pokoje, kde stará, asi osmdesátiletá dáma seděla před krbem a pletla.

„Nolan McKinnon, babi. Konečně jsem ho dopadl," dmul se Tristan pýchou, „Otci se to nepovedlo..."

„Hmm, nemůžu říci, že s tebou souhlasím, chlapče." Povytáhla Emma Cambellová obočí na svého vnuka. Jen ona věděla něco, co nikdo v tomto domě. A o čem se zatím ani s nikým nebyla ochotna bavit.

„Nejsem malá holka, Tristane!" nedala se Flaidé odbýt, „Otec mne bral dokonce na ty vaše výpravy sebou a ty mě nepustíš ani do sklepa?!"

„Velmi správně, sestřičko!" založil si Tristan ruce na prsou, „Nejsi už malá holka. A já nehodlám riskovat. Tahle cháska je nadržená, kudy chodí. A pak..., představ si, kdybys měla periodu. Každý upír tě ucítí na míle daleko."

„Hmm..." zašklebila se na bratra a naštvaně si dupla, „Tak v tom případě zřejmě slintá blahem, chudák." Nakrčila na bratra nos a pak naštvaně odkráčela z místnosti.

***