Flaidé zůstala stát jako zkoprnělá. Dívala se na upíra, který se jako by nic odpoutal z těžkých okovů. Evidentně mu to nedalo žádnou práci. Ani tu nejmenší. Zalapala po dechu, když si uvědomila, že vlastně mohl odejít kdykoliv by si zamanul.

Nedokázala od něj ovšem odtrhnout zrak. Nepřipoután, ji najednou připadal ještě větší a mužnější. Jeho široká ramena a nahá hruď s černými chloupky ji přímo fascinovala. I jeho svalnatá lýtka v plátěných kalhotách, byli jako magnet pro její oči.

Protáhl se jako kočka a zamrkal na své věznitele. I Tristan najednou ale vypadal, jako kdyby ho někdo polil studenou vodou. Jeho ovšem uchvátila Sophie McKinnonová.

„No to je dost!" Zamračila se Sophie na svého bratra, „Můžeš mi říct, proč jsi tady do prdele tak dlouho blbnul?"

„Řekl jsem ti to..." pokrčil Nolan rameny, „Byl jsem vězněm této krásné dámy."

„Kdyby sis skočil do bordelu, nemusel jsi tady tak dlouho blbnout..." zašklebila se na něj, „Doufám, že jsi alespoň dostal, co jsi chtěl."

Na tuto otázku Nolan neodpověděl. Jeho blankytně modré oči ale zajiskřili, když na Flaidé pohlédl. Udělal dva kroky směrem k ní, a když se před ní postavil, a ona s údivem vzhlédla vzhůru, aby mu viděla do obličeje, po tváři mu přelétl úsměv.

Chvíli se na ni díval, pak ji uchopil oběma rukama, a jakoby ani nic nevážila, ji vyzdvihl do vzduchu. Flaidé vypískla, ale nebránila se. S očima dokořán zírala na upíra, který ji pak vtiskl na ústa vášnivý polibek. Přivinul si ji do náručí, drže ji několik centimetrů nad zemí a hladově ji políbil. Pak ji beze slova postavil na zem a Flaidé měla co dělat, aby neupadla.

„Musím říct, že je to první vězení, ze kterého se mi ani nechce odejít..." Zašeptal.

„Zřejmě proto, že jsi ji evidentně nepřefikl...," Obrátila Sophie oči v sloup.

Flaidé hodila na ženu naštvaný pohled a už se nadechovala k peprné odpovědi, ale Nolan ji předešel.

„Bylo mi ctí, poklade," Nadzdvihl ji prstem bradu, aby mu pohleděla do očí, „Moje sestra má však pravdu..., zůstal jsem tu jen proto, protože jsem toužil tě ošukat," pokrčil rameny a naznačil ji, aby mlčela, když se na něj zamračila, „A chtěl jsem, abys mi své panenství dala dobrovolně. Už jen z úcty ke tvé babičce..." Zamrkal.

„Ty..., ty zmetku!" Vyprskla Flaidé a Nolan chytl její letící ruku.

„Ale no ták..., to jsou silná slova, poklade. Však nám spolu bylo dobře, ne? Nakrmil jsem se z tebe a musím říci, že nic lepšího jsem ještě nejedl..."

„Nenávidím tě!" Zakřičela mu do obličeje a pokusila se mu vykroutit ruku. Ale jeho stisk ji to nedovolil.

„Chtěla jsi to stejně, jako já, poklade. Nemůžeš to zapřít. Bohužel nám nebylo dopřáno..."

„Phe! Moc si fandíš, upíre!" Nolan se ale jen nahlas zasmál a pak ji cvrnknul do nosu.

„Zřejmě už se neuvidíme, poklade..., tak ti chci jenom říci, že jsi výjimečná..., opravdu. Nikdy jsem se nesetkal s takovou ženou, jako jsi ty. Zůstaň taková. A nikdy nedávej své panenství žádnému podobnému zmetkovi, jako jsem já. Počkej si, až na toho pravého." Dlouze se ji zadíval do očí a pak se otočil k odchodu. Sophie už na něj čekala u dveří, a věděl, že se je už nikdo nepokusí zastavit. Ve dveřích se ještě ale otočil.

„Zítra večer, tebe a tvé bratry čekám na Shealbloudu, Lamforde. Pakliže nemáš strach, já tvůj plán zvážím... a možná i přijmu."

„Zmetek!" vydechla Flaidé rozzuřeně, ale Tristan se ani nehnul. Pochopil, že Původní slyšel vše, o čem se nahoře bavili, a tedy i jejich plán na zničení Godiase znal dopodrobna.

Pochopil, že tento Původní je jediný, který jim může pomoci a který dokáže Godiase zabít.