POLIBEK UPÍRA 12 ČÁST
„Babičko..., řekni prosím Tristanovy, že jsem našeho vězně dostala na starosti já..." zašklebila se Flaidé demonstrativně na bratra a pohlédla na svou babičku, u které vždy našla pochopení, „Mám pocit, že to stále ještě nepochopil."
Bylo to druhý den ráno po snídani. Tristan s bratry probíral denní program, Emma seděla pod oknem a pletla a Flaidé se chystala zkontrolovat svého vězně.
„Hmm..., jde o to, sestřičko, jak si své povinnosti představuješ!" Zamračil se Tristan, ale Flaidé se nedala.
„To, že mám srdce, ještě naznamená, že to dělám špatně!" vyštěkla na něj, „Že jo, babičko?"
„Srdce?! Mám pocit, že máš spíš něco jiného..." Vrátil ji Tristan a ti dva byli zase v sobě. Jako obvykle.
„A to není na škodu..." rozchechtal se Slain, „Vězni se k nám pohrnou zcela dobrovolně."
„Jo...," přidal se Robin, „Se nedivím, že se tu našemu vězni tak líbí."
„A vy mě už taky neštvěte!" zpražila Flaidé oba bratry, „To..., že to je upír, ještě neznamená, že ho tu budeme trápit, že jo, babičko?" Otočila se znovu na starou paní. Ta jen přikývla do pletení s úsměvem na tváři.
„Trápit?! Ještě jsem neviděl vězení, kde by dozorkyně vězňům kouřily pé..." nedořekl, protože si uvědomil babiččinu přítomnost. Flaidé ale jeho narážku stejně nepochopila, „Nevím, jestli sis to uvědomila, sestřičko..., ale tohle není tvoje kotě, jako když jsi byla malá a vozila ho v kočárku, oblékala a krmila..., tohle je vězeň..."
„No a?!" nakrčila na Tristana nos, „Stále je to živá bytost, která má své potřeby a cítí..."
„Kurva!" Nevydržel to už Tristan a vyskočil na nohy. Každý samozřejmě měl na mysli zcela jiné potřeby. Flaidé se na bratra zamračila a pak se opět otočila na babičku.
„Že mám pravdu, babičko? Mám ho na starosti, že jo?"
„Jistě, holčičko." Přitakala Emma a snažila se neusmát. Její vnučka byla trošku rozmazlená, ale srdce měla opravdu dobré. To ovšem byla práce jejího otce, který ji nikdy nic neodmítl a ona si na to zvykla.
„Tak vidíš!" zašklebila se Flaidé vítězoslavně na Tristana a ten pocítil nutkání, ji přehnout přes koleno. Někdy se modlil k bohu, aby to bylo co nejdříve a vdala se, aby starost o ní, přešla na jejího muže.
„Tak..., teď musím našemu vězni sehnat něco k jídlu..." Řekla významně a demonstrativně směrem k Tristanovy, „To ovšem bude problém..." Povzdychla si, a bylo vidět, že ji to dělá upřímné starosti.
„Proč?!" Zašklebil se Slain, „Vzhledem k tomu, jaký servis našemu vězni poskytuješ, nabídnout se mu jako večeře, už bude to nejmenší!"
„Možná skočím k řezníkovy..." Uvažovala Flaidé nahlas a Tristan raději dělal, že nic neslyší, „Nebo..." otočila se na svou babičku, „Myslíš, že upíři pijí i krev s živých zvířat, babičko?"
„No..., to já nevím, holčičko," Usmála se Emma a vzhlédla od svého pletení, „Za zkoušku nic nedáš." Počínání její vnučky ji přišlo úsměvné. Neviděla v něm ale žádný problém. Naopak. Flaidé byla už od malička opatřovatelská a zachránkyní všech zvířat. Tak proč ne upírů.
Zvlášť, když ona byla toho názoru, že Nolan by byl pro ni jako stvořený.