Darja se nevěřícně dívala na muže před sebou. Klečel proti ní na zemi. Seděl si na patách, se sklopenou hlavou, s rukama položenýma na stehnech.

 Najednou ji připadal tak zranitelný. Srdce se ji sevřelo, při tom pohledu. Zaujal svoji submisivní polohu, a ani se nepohnul.

 Vztáhla k němu svoji ruku, ale dříve než se ho dotkla, ji zase stáhla. Najednou nevěděla, jak se má zachovat. Tak moc, by mu chtěla pomoci. Tak strašně moc ho chtěla uchránit jeho utrpení, ale nevěděla jak. 

Miluje ji. To zjištění, jí projelo, až do morku kostí. Miluje ji celých deset let, a ona si myslela, že ji nechce. A on přitom utíkal před svojí touhou a potřebou. Srdce se ji rozbušilo tím zjištěním.

 „Zorane." Zašeptala, ale už dopředu věděla, že ji neodpoví. Neudělá nic dříve, než mu to přikáže. Mohla si s ním vlastně dělat, co chce. Byl zcela, a naprosto, v její moci.

 „Podívej se na mě." Přikázala, a on jako na povel, zvedl svoji hlavu. 

Jeho blankytně modré oči, se zabodly do těch jejích. Nemohla uvěřit tomu, že tento nádherný muž, skrývá takové hrozné tajemství. Vztáhla ruku a něžně ho pohladila po tváři. Zhluboka se nadechl. Cítila, že po ní touží. 

„Sakra, co mám dělat?" Zaúpěla a přejela prsty, po jeho rtech. Ještě před malou chvílí, z nich vysely jeho tesáky. Tak moc toužila po tom, se s ním pomilovat. Toužila, aby ji hladil. Líbal. Laskal. Tak moc, až to v jejím lůně zacukalo.

„Polib mě." Přikázala mu znovu, a když se jeho ústa, přitiskly k těm jejím, vpletla mu prsty do vlasů. 

Líbal ji tak vášnivě a náruživě, že si byla jistá, že o tom snil stejně tak, jako ona. Jeho vášeň se pomalu stupňovala. Cítila, jak si ji k sobě přitáhl blíže, a zuřivě se ji vloupal jazykem do úst. Jeho ruce, začaly hladově bloudit všude, kam dosáhl. A když se dotkl jejích prsou, zasténal. Jeho srdce se rozbušilo ještě rychleji, a sotva popadal dech.

 „Můj bože..." sténal do jejích úst. „Nezvládnu to..., Darjo..." odtáhl se od ní a zavřel oči.

 Zhluboka oddychoval a třásl se po celém těle. Darja si všimla, jak se jeho oči znovu rozzářily, a pod očima, mu vystoupily tmavé žíly. 

„Nezvládnu to..., musíš..." zaúpěl a v tom, se v jeho ústech, objevily dva tesáky. Doširoka otevřel oči, a vyděšeně, se na ni podíval.

 „Udeř..., Darjo..." Zařval, a s pomalu panickou hrůzou, se na ní vrhl. V tu chvíli, ho udeřila bičíkem do zad. 

Zavrčel. Udeřila ho ještě jednou, a on se automaticky, znovu schoulil do své podřízené polohy.

 Darja měla pocit, že se ji do očí derou slzy. Zamrkala, aby je zahnala, a zuřivě zatřásla hlavou. To ne. To mu nedovolí. Nedovolí mu, aby ji nechal v tomto rozpoložení. A nedovolí sobě, aby nechala jeho touhu, bez odezvy. Nějak to musí jít. Něco musí udělat. 

„Ne to ne! Zorane." Zatřásla jím, ale vůbec ji nevnímal. „Podívej se na mě." Přikázala mu znovu. A když zvedl svoji hlavu, vzala jeho tvář, do dlaní. 

„Něco musíme udělat. Řekni mi, co mám dělat? Co?" Vzlykala mu do tváře. 

Díval se na ni prázdným pohledem. Submisivním a podřízeným. Přejela jazykem po svém rtu, a spolkla slzu, která ji tekla po tváři. Zavřela oči. Tak moc, chtěla přijít na to, co má dělat. A pak ji probleskl hlavou nápad. Odpoutala i jeho druhou ruku, ze sevření okovů. 

„Zorane..., dotkni se mě." Zašeptala, a on jako na povel vztáhl svoji ruku. 

„Dotýkej se mě. Všude." Vypravila ze sebe ztěžka. Srdce cítila až v krku, z toho vzrušení.

 „Nepřestávej. Dotýkej se mě. Přikazuji ti to." Vykoktala. Zavřela oči, a když ucítila jeho ruce bloudit po svém těle, neubránila se hlasitému zasténání.