Zoran vyšel z baru a postavil Darju na zem. Ta však v mžiku využila jeho nepozornosti, proměnila se v bílou vlčici a rozeběhla se směrem k lesu.

 „A do prdele!" zaklel Zoran vztekle a rozeběhl se za ní, v podobě velkého, černého vlka.

 Darja na něj měla vztek. Vůbec nevěděla, co to do ní vjelo, ale utíkala jako o závod. 

Vztek, který cítila a nadměrný alkohol v její krvi, způsobil, že přehlédla prudký sráz. Řítila se velkou rychlostí, přímo proti němu. 

Až ve chvíli, kdy si to uvědomila, zjistila, že nebude mít dostatek času na to, zastavit. Ve stejnou chvíli, kdy zavřela oči, a čekala, že se ihned po té zřítí ze srázu dolů, jí prudký náraz odmrštil stranou.

 Velký černý vlk, ji na poslední chvíli srazil stranou. Několik metrů, se spolu kutáleli po trávě, a v moment, kdy se zastavili, se oba proměnili ve svou lidskou podobu. 

Zoran ležel na Darjině těle, a oba zprudka oddychovali. Několik dlouhých sekund, si dívali do očí.

 „Co si myslíš do prdele, že děláš?!" procedil skrz zuby najednou, „mohla ses zabít!"

 „To ti může být fuk!" prskla mu do tváře, „nechceš mě! Vyhýbáš se mi! Chceš zase na dalších deset let zmizet?! Tak si kruci posluž, a mě nech na pokoji!"

 Zoran vztekle praštil pěstí do země, vedle její hlavy. Jeho oči zaplanuly vztekem. 

„Jestli sis nevšimla, tak se ti snažím zachránit krk! A jediná možnost je, se ti obloukem vyhnout!"

 „Jo?! Vážně?!" prskala mu dál Darja do obličeje, rudá vzteky, „a že by ses mě taky zeptal na můj názor? Nebojím se tě, kurva, Zorane! Nevěřím, že bys mi dokázal ublížit. A pak, dokážu se o sebe postarat!"

 Dýchali si do obličeje, ze vzdálenosti několika málo centimetrů, a oba se třásli potlačovaným hněvem a vzrušením. 

Jejich pouto, je k sobě táhlo. Vůně jeden druhého, je dostávala do stavu naprostého šílenství. Ani jeden, se nedokázal bránit svému pudu. Nedokázali se bránit svému osudu. 

Náhle se na sebe vrhli jako šílení. Začali se divoce, náruživě a zběsile líbat. Potřebovali to, jako vzduch, ke svému životu. Ta potřeba byla tak veliká, že úplně zapomněli na všechno nebezpečí.

 Zoran zuřivě jednou rukou nahmatal její kalhotky a jedním trhnutím, je jích zbavil. Pak se nadzdvihl na pažích, třesoucí rukou, si rozepnul poklopec a vysvobodil svůj pulsující penis.

 Jedním mocným trhnutím pánve do ní vstoupil. Oba zařvali do ticha a jejich těla, se začala vlnit v návalu vášně.

 „Ach můj bože!" vykřikl Zoran, mezi jednotlivými přírazy, „tolik tě miluji," znovu přirazil, „tolik, ale bojím se, že..." zatřásl se v návalu vyvrcholení, „že to nezvládnu!" zařval a jeho tvář, se změnila. Vysunuly se mu tesáky a jeho oči zaplanuly rudou barvou. 

„Potřebuji tvou krev! Tak moc, ji potřebuji!" zasyčel. 

Zvrátil hlavu, a ve chvíli, kdy se chtěl sehnout k jejímu krku, aby se zakousl do její tepny, se vší silou svými prsty zaryl do země. Žíly na jeho pažích ztmavly, jak se snažil od ní odtáhnout.

 „To..., to ne!" vyrážel ze sebe, „miluji tě, Darjo!" podíval se na ní zoufalým pohledem. 

Zakroužil v její tváři, a vyskočil na nohy. A dříve, než se Darja stačila vzpamatovat, rozeběhl se směrem proti srázu.

„Ne! Zorane, ne!" zakřičela, a s hrůzou se dívala, jak skočil.