Dveře potemnělého baru se otevřely, a dovnitř vstoupila Karin s Jacobem.

 „Sakra!" zaklel Jacob, když spatřil svou sestru u tyče v prostředku místnosti. Vlnila se do rytmu hudby, a okolo ní, v kroužku, jí sledovalo několik mužů.

 „Tohle Zoran nevydejchá." Zašeptala Karin a zašklebila se nad tou představou.

 Zůstali stát, jak zkoprnělí. Jacobovy bylo jasné, že je Darja v značně pohrouženém stavu, a tudíž s ní nic nezmůže. Jediný kdo by to mohl dokázat, byl Zoran. Dalo jim hodně práce, ho přesvědčit k tomu, aby jel s nimi, ale nakonec svolil. 

„Kruci!" ozvalo se náhle vedle nich. Zoran stál ve dveřích a s údivem se díval na to divadlo. 

Ve tváři mu zacukalo. Byl nepříčetný vzteky. Žena, kterou miloval, se vlnila u tyče uprostřed parketu a její sporý oděv, v podobě kraťoučkých šatů, nenechával při jejích divokých kreacích, přihlížejícím mužům, moc prostotu na fantazii. 

Pevně sevřel ruce v pěst, a ve tváři mu zacukalo. Rozešel se směrem k ní. Rázným krokem, si razil cestu doprostřed parketu.

 Všimla si ho, až když stanul na krok od ní. Na moment se skoro zarazila, ale vzápětí na to, udělala další vyzývavou a erotickou pózu.

 „No né!" vydechla, „myslela jsem, že máš ze mne strach." Zašklebila se na něj. 

„Radil bych ti, abys šla se mnou dobrovolně, Darjo!" Procedil skrz zuby Zoran.

 „To teda nevím proč?! Můžu si sakra dělat, co chci. Ty..., mi nemáš co poroučet! Skoro celý měsíc, se mi vyhýbáš, a najednou si sem nakráčíš, a myslíš si, že si z toho sednu na prdel?!"

 Znovu se otočila okolo tyče tak, až ji sukně vylezla až nad zadeček.

 Zoran zprudka vydechl. Cítil z okolních mužů jejich vzrušení, a to se mu sakra nelíbilo.

„Pomalu mi dochází trpělivost, Darjo. Pojď ke mně, nebo si tvou poslušnost vynutím násilím. Tím si buď sakra jistá!" cedil skrz zuby skoro nepříčetný zlostí, když se Darja evidentně schválně, začala ještě více nakrucovat a vlnit.

Schválně ho dráždila, aby ho ještě více vytočila. Začala si provokativně hrát s ramínky svých šat tak, aby bylo znát, že si je chce svléknout. Okolní muži, začali tleskat a povykovat. 

„Tak se ukaž, holka!" křičeli a pískali. 

„Tak dost!" zařval Zoran, nepříčetně, „to už by kruci stačilo!" přiskočil k ní, a chytil ji do náručí.

 „Nech mě být!" vykřikla Darja překvapeně a několikrát ho udeřila pěstmi do hrudi. Zazmítala se v jeho náručí. 

„ Nenávidím tě! Ty..., ty..." její alkoholem opojený organismus, nedokázal vyplodit kloudnou větu. Sotva stála na nohou, natož aby se mu dokázala jakkoliv ubránit. Ne, že by proti němu, měla ale někdy šanci.

 „Nech mě být, ty jeden maniaku!" vyprskla, když si ji přehodil přes rameno a otočil se ke dveřím, „nikam s tebou nepůjdu! Opovaž se mě dotknout!" řvala jako smyslů zbavená, visíc hlavou dolů z jeho zad, ho bušila pěstmi. 

„Tak mám pocit, že jsme právě byli svědky toho, že by to Zoran se svou družkou, mohl zvládnout." Ozval se ženský hlas vedle Jacoba s Karin, když Zoran zmizel za dveřmi. 

„Bože! Vy už jste zde?!" vypískla Karin šťastně, když se vedle nich objevila ona dvojice.

 „Tak toto je lady Eleonora a lord Karl Bloomwickovi. Moje babička a dědeček." Usmála se, a úlevně vydechla. 

„Jen Eleonora a Karl. Žádná babička." Mrkla žena na svou vnučku, a radostně ji objala.