Darja se zastavila přede dveřmi jeho srubu, a zaváhala.

 Zavřela oči. Vzpomněla si na vše, co se stalo před několika hodinami. Hlavou ji proběhl celý scénář.

 Od neúměrného pití v baru. Přes napadení oním mužem, až po chvíli, kdy spatřila jeho tvář. Vypadal tak nebezpečně a divoce. Poslední co slyšela před tím, než upadla do úplného bezvědomí, byl hlas jejího bratra. 

„Udělej to. Zorane! Ona to zvládne. Nesmíme ji ztratit." Jeho hlas zněl úpěnlivě, a s obavami. Pak ucítila lepkavou tekutinu na svých ústech. Jeho krev, ji ulpěla na jazyku, a když polkla, ucítila, jak se ji vlévá do žil.

 Pocit, který při tom zažila, by se dal rovnat pocitu zázraku. Měla dojem, jako kdyby požila živou vodu. Bylo to neuvěřitelné. A když se potom vzbudila ve své posteli, bylo ji všechno jasné. Poznala ten rozdíl. Zachránil ji život. A možná, ji dal mnohem víc. Mnohem víc, jen si to on sám, plně neuvědomuje. 

Bylo ji jasné, že to udělal jen proto, že ji nechtěl ztratit, a že ji miluje. Ale také ji bylo jasné, že i ona, teď bude toužit po tomtéž. Po jeho krvi.

 Váhavě vzala za kliku, a vstoupila dovnitř. Věděla, že je tu. Cítila ho. Jeho omamná vůně, ji praštila do nosu.

 Prošla prázdnou kuchyní, až do zadního pokoje. Z šera místnosti, se zpod plápolajících svíček, na ní díval pár, těch nejmodřejších očí na světě. 

Byl do půl těla nahý, a bos. Na sobě měl jen černé, volné kalhoty. Když se její oči, setkaly s jeho pohledem, cítila, tu neuvěřitelnou přitažlivost. Snad ještě o mnoho mocnější, než byla před tím.

 Celé tělo se jí rozhořelo touhou. Nic neříkal. Jen stál, opřen o zeď, a zhluboka oddychoval. Byl na tom stejně, jako ona. Poznala to. 

Omámeně udělala několik kroků, směrem k němu. Ani se nepohnul. Jen jeho oči, zaplály, jak dvě svíce.

 „Přišla jsi..., i přes to?" Zašeptal, po několika dlouhých vteřinách. 

„Nemáš, ze mě strach? A nevadí ti, co jsem ti provedl?" Jeho hlas zněl tak srdce vroucně a zoufale, až dostala touhu po tom, ho obejmout.

 Vztáhla ruku, a dotkla se jeho tváře. Ucukl, a opřel hlavu o zeď. Zhluboka oddychoval, když jemně přejela prsty, po jeho obličeji.

 „Nedělej to, Darjo." Zasténal, ale poznala, že tak moc touží, po opaku. 

„Nevím..., nevím, jestli to zvládnu." Vypravil ze sebe ztěžka, a zabodl do ní, svůj zamlžený pohled. 

„Musíš." Zašeptala. Věděla, že už nedokáže odejít. Zhluboka oddychovala a celé tělo, se ji roztřáslo touhou. Její oči zabloudily k železným poutům, visících na zdi. Všiml si jejího pohledu, a bylo mu jasné, na co myslí.

 Zavřel oči, a zhluboka se nadechl. Slyšela, jak se mu zběsile rozbušilo srdce, když se na ni po chvíli podíval. 

„Tak..., tak dobrá..." Cedil vzrušeně skrz rty. Již nedokázal v sobě, tu touhu potlačit. 

„Zkusíme to, Darjo. Jen..., měj prosím, po ruce svůj bičík. Ale pro začátek..." Už sotva popadal dech, když zvedl ruce a vložil zápěstí do kovových pout. S cinkotem pevně sepnuly, jeho ruce.

 „Chci mít alespoň trochu jistoty, že ti neublížím."