Jdi na obsah Jdi na menu
 


OSUD V RUKOU MAFIE 17 ČÁST

Když se Niccolo sklonil mezi její nohy, a přejel jazykem po jejím přirození, Serena ztuhla.

Ještě nikdy se jí žádný muž ani nedotkl, a najednou ji dokonce líbá mezi nohama. Něco takového si nedovedla ani představit. A i když ji o tom Gulie dost barvitě vyprávěla, připadalo ji to zvrhlé. A styděla se.

„Ne!" vykřikla, snažíc se semknout nohy k sobě.

Ovšem to ji Niccolo nedovolil. Klečel mezi jejíma nohama a držel ji tak pevně, že se nedokázala ani hnout.

„Potřebuju tě ochutnat." Zavrčel jen, aniž by na okamžik přestal ve svém snažení. Naopak ji ještě pevněji chytl a zabořil svůj obličej mezi její nohy.

Chutnala mu. Voněla mu, jako žádná žena, kterou kdy měl. A že jich bylo tolik, že by je ani nespočítal.

„Ne! Ale to..., to nemůžeš..." Pokusila se ještě o odpor, který ovšem pomalu, ale jistě slábl.

Najednou se cítila jako hadrová panenka. Tak nádherný a vzrušující pocit ještě nezažila. Po celém těle se jí rozlilo jakési zvláštní horko a mezi nohama ji zacukalo. Celé se roztřásla, a náhle měla pocit, že se jí skroutily i prsty na nohou.

„Ale jistě že můžu, Bella mia," vydechl, „Můžu všechno! A tobě se to líbí, to nepopřeš." Zakroužil jazykem po jejím klitorisu a pak ústy ztlumil otřesy jejího těla.

Zdála se mu tak sladká. Nevinná a vzrušující.

Líbilo se mu, že je první muž, který ji přivedl k orgasmu. A ani mu to nedalo moc práce.

„Chutnáš mi, Bella mia," zašeptal, a ještě jednou přejel jazykem po její vagíně, „Právě ses udělala, Bella mia, a to jsem ještě ani pořádně nezačal," vzhlédl k ní, „Uvidíš, že se ti bude líbit všechno, co s tebou budu dělat."

„To..., to pochybuju!" Dostala ze sebe ztěžka.

Ani vlastně nevěděla, proč protestuje, však měl pravdu. Už jen ta představa, co by jí ještě mohl udělat ji znovu vzrušila, ale její vypěstovaná nenávist k němu, byla silnější.

„Nechci tě! Nikdy se mi to nebude líbit! Nenávidím představu, že se mě vůbec dotýkáš!" Vykřikla, a ve stejný moment zjistila, jakou udělala chybu.

Niccolovi oči se zaleskli hněvem.

„Tak tobě se nelíbí, že se tě dotýkám?!" procedil skrz zuby, „Tak to máš smůlu, Bella mia, protože jsi moje! Jsi můj majetek a já si s tebou můžu dělat, co chci!" Odvětil naštvaně.

Ještě nikdy se necítil tak rozzlobený, jako nyní. Vždy si dokázal za každých okolností udržet čistou hlavu, ale nyní měl vztek. A to tak velký, že se nepoznával.

Však se snažil k ní být milý. Věděl, že je nevinná a nezkušená a nechtěl ji děsit hned na začátku, ale jak se zdá, udělal chybu.

„Přesně tak! Nelíbí, protože tě nenávidím! Nenávidím už jen tu představu, že jsem tvoje žena! Vždycky jsem ji nenáviděla!" Ve stejnou chvíli, kdy dořekla poslední slovo, se Niccolo vymrštil vzhůru a chytil ji pod krkem.

„Kurva!" sevřel její krk mezi prsty, „Jak chceš! Řekl jsem, že se k tobě budu chovat tak, jak zasloužíš!" Koleny nevybíravě roztáhl její nohy, aniž by pustil její krk a zalehl ji svým tělem.

„Mé panenství je možná tvoje, ale to je jediné, co dostaneš!" Dostala ze sebe ještě Serena, než ucítila jeho tvrdý úd, mezi stehny. Pokusila se o odpor, ale nemohla se ani hnout. Jeho silný stisk a tíha jeho těla, ji to nedovolila.

„Tak to se pleteš, Bella mia," vydechl tónem, který už nebyl tak milý, jako celou dobu, „Dostanu všechno, co chci!"

A ve stejnou chvíli..., tvrdě přirazil do jejího lůna.

***

 
 

 


Portrét



Archiv

Kalendář
<< červen / 2025 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 290138
Měsíc: 6625
Den: 233