Serena zůstala chvíli stát bez hnutí. Najednou nevěděla, jak se zachovat. Do La Gabbia se ji tedy vůbec nechtělo.

Její otec ji za neposlušnost zavíral dost často do cely, i když musela si přiznat, že ona cela byla dost luxusně zařízena, aby nestrádala.

Ano, i když byl otec tvrdý a neústupný, miloval ji. Byla si vědoma toho, že La Gabbia u nich doma je spíše o tom, aby jí ukázal, že neposlušnost má svou cenu.

Nebyl to krutý trest. Nebyl to trest v pravém slova smyslu. Byla to lekce. Jemná, ale jasná připomínka, že žena v jejich světě má své místo a musí ho přijmout.

Ale tady?

V sídle De Luca, v domově jejího muže—to bylo něco jiného.

Ona nevěděla, jak vypadá La Gabbia zde. Nebyla si jistá, jestli je to lekce, nebo skutečný trest. A právě tahle neznámá ji děsila nejvíc.

V jejich světě nebyl takový trest nic výjimečného. Naopak..., muži ho často používali na své neposlušné ženy. Ovšem byli takové La Gabbia, že by v nich nechtěla strávit ani hodinu. Obvykle byli studené, vlhké a nepohodlné. Opatřeny matrací a okovy, a do něčeho takového, se jí vůbec nechtělo.

Zhluboka se nadechla, aby si dodala odvahy a sáhla k šňůrce, která jediná držela její skromný úbor.

Rozhodla se pro tentokrát neodporovat. Stejně se nevyhne své svatební noci.

Zatáhla za šňůrku a jemná látka se jí pomalu svezla k nohám. Udělala jeden krok vpřed aby z ní vystoupila a stydlivě sklonila hlavu.

„Dobře, Bella mia," řekl po dlouhé době Niccolo, „Myslím, že sis vybrala dobře. Pro tentokrát budu shovívavý, ale je to naposledy, Sereno!" Vydechl a změřil si ji od hlavy až k patě.

Byla krásná. Její tělo bylo přesně takové, jak to měl rád. Výrazné ženské křivky – vyvinuté poprsí a kulatý zadeček.

„Teď se otoč dokola, Bella mia," řekl klidně a kývl hlavou, aby dodal svým slovům váhu, „Ať si tě prohlédnu."

A když Serena poslušně, leč evidentně znechuceně udělala, co chtěl, musel zkonstatovat, že je spokojen. Vzrušovala ho.

Vzrušovalo ho na ní všechno. Její kyprá prsa, a ještě kypřejší zadeček.

I ten její vzdor.

Nyní byl tichý, ale jako znalec psychologie mu bylo jasné, že pod jejím povrchem doutná. Musel ji ale naučit, že vzdor a neposlušnost z její strany nepřichází v úvahu.

Nepochyboval o tom, že ji Vincenzo Mancini vychoval v duchu mafie přísně. Ovšem jak se zdálo, jeho žena byla jako mladé, bujné hříbě, které se nechtělo dát zkrotit.

Jenže to právě musel zarazit hned v zárodku. Ženy mafie musely být poslušné. Závisel na tom život jejich, i celé rodiny.

A obzvláště jeho žena..., žena Cappa di tutti. Nemohl si dovolit jediný přešlap, jediné zaváhání a musel mít vše pod kontrolou.

Tedy i svou ženu.

Ještě jednou ji přejel pohledem a pak pomalu vstal. Přistoupil k ní a prstem ji nazdvihl bradu, aby se na něj podívala.

„Tak co Bella mia," zašeptal, „Jsi připravená na to, dát mi své panenství?"