Když za ním zaklaply dveře, prostor jeho vlastní ložnice byl klidný, ale na hrudi cítil neklid. Neviditelný, skrytý pod pevnou kontrolou, kterou si udržoval vždy.

Pomalým pohybem sundal sako, prsty sevřely látku o něco pevněji, než bylo nutné, a pak ho prudce odhodil na křeslo. Měl vztek.

Neuposlechla.

Zpochybnila jeho autoritu. Otevřeně a přímo, a to se mu vůbec nelíbilo.

Nebyl zvyklý na vzdor. Už si ani nepamatoval, kdy naposledy se mu někdo pokusil vzdorovat. Zda vůbec někdy.

„Nejsem tvůj majetek!" Ta slova mu stále zněla v hlavě, a k jeho překvapení, měl stále větší vztek.

Stačilo, aby si vzpomněl na její vzdorující výraz, když po ní žádal, aby poklekla a už se mu zvýšil adrenalin.

Něco takového trpět nebude. Ta normálních okolností, by ho něco takového snad ani nevyvedlo z míry, však pořádek si udělat dokázal, ale tohle bylo něco jiného. Vzrušovalo ho to.

Zamyšleně si povolil kravatu, odhodil ji stranou, začal si rozepínat knoflíčky své košile, když si uvědomil, že nepřítomně zírá z okna a přemýšlí o své svatební noci.

Jeho žena byla panna. O to se postaral. Postaral se o to, aby se jí žádný muž, nedotkl, byť jen prstem.

I když ji vlastně nikdy neviděl, svůj majetek měl vždy pod kontrolou.

A ona jeho majetek byla.

Scházel ze sebe oblečení a vstoupil do sprchy. Potřeboval dlouhou sprchu. Doufal, že se mu tak podaří uklidnit rozvířený roj myšlenek.

Už dlouho se necítil tak unavený, jako dnes. Byl zvyklý na stres a nebezpečí, však jednání s nejnebezpečnějšími mafiány světa byl jeho denní chléb. Ale tohle bylo něco jiného.

Tohle bylo něco, s čím nepočítal.

A ten důvod byla jeho manželka.

Manželka..., už jen to slovo mu přišlo absurdní.

Kdyby to nebyla důležitá součást jeho postavení, nikdy by se neženil. Však nepotřeboval ženu. Měl několik osvědčených a oblíbených milenek, které by udělaly cokoliv, aby si ho udržely.

Jeho milenky by byly ochotny jít do samotného pekla, aby si je zanechal v oblibě, a to znamená, že se jedna přes druhou předháněla v tom, udělat mu pomyšlení. Moc dobře totiž věděly, že jeho není tak lehké uspokojit.

Byl jedním z nejmocnějších a nejbohatších mužů světa, a tedy mu nic nechybělo. Nechyběl mu respekt, síla, moc, vliv a mohl si koupit cokoliv, co potřeboval. I lásku.

Miloval sex. Byl závislí na sexu a tělesném uspokojení.

Od svých patnácti let, kdy vstoupil do tohoto nebezpečného světa, to pro něj byla jediná relaxace a jediný způsob, jak ze sebe dostat přebytečný stres a tíhu všeho, co mu leželo na ramenou.

Tedy zástupy jeho milenek, které za ty roky vystřídal, by se asi ani nedopočítal.

Dokázal být i velmi štědrý a uznalý a jeho moc, postavení a jeho jméno, působilo na ně jako magnet. Pro jeho peníze by udělaly vše. Samozřejmě to věděl. Však od nich nic jiného nechtěl, tak mu to bylo jedno.

A tedy i jeho zalíbení v tvrdším a nespoutaném sexu, bylo pro jeho milenky výzvou v tom, aby se jedna před druhou předháněla mu dát víc. Dovolit mu víc. Cokoliv.

A každá..., do jediné..., mu ležela pokorně u nohou. Vždy a za každých okolností. Ať by udělal nebo žádal cokoliv..., jen aby se mu zalíbily.

Ještě žádná žena, se na něj nepodívala jinak, jak se zalíbením.

Ještě žádná žena ho nikdy neodmítla.

Ještě žádná, se mu neodvážila vzdorovat.

Až ona. Jeho manželka.

A to ho vzrušovalo víc, než by si byl ochoten přiznat.