Vrátila se. Dylenovy se rozbušilo srdce. Po dlouhé době měl pocit, že znovu bije. I když vlastně nevěděl proč. 

Znal ji sice od dětství, a když byli ještě teenageři, byl si jist, že se zamiloval, ale když mu její otec dosti tvrdě sdělil, že nevyrostla pro někoho, jako je on, dal mu za pravdu. 

Ona byla dívka z bohaté a vlivné rodiny. A kdo byl on? Nikdo! Jeho otec ho adoptoval, a kdyby nad nimi nedržela ochrannou ruku madam Emma Wilkonsová, skončil by někde na periferii.

 Takhle měl alespoň i po smrti svého otce střechu nad hlavou. A byl za ní rád. Jeho dům, byl sice malý, ale útulný. Nacházel se na konci panství pod lesem. Měl zde klid a byl svým vlastním pánem. Práce správce panství byla pro něj jistota, o kterou nechtěl přijít. Ani kvůli žádné ženské na světě. 

A díky šťastné náhodě, měl i dostatečný, možná i více než dostatečný, vedlejší příjem. Bylo tomu dva roky, co ho jeho přítel Tristan přemluvil, aby za něj zaskočil při jednom sprintérském vystoupení.

 Nejprve se mu to moc nezamlouvalo, ale s nahotou problém neměl, tak přijal. Však se jednalo jen o erotický tanec, kde na konci zůstane v pidi pánských tangách. Za které mu ovšem nadržené ženské strkali tolik peněz, že se mu to celkem zalíbilo. 

A dokonce ho i ony paničky přemlouvali tak dlouho, aby se s nimi vyspal, až svolil. Nikdy nebyl z těch, kteří by si hledali ženu na jednu noc, ale sex k životu potřeboval. Jediná žena, do které byl kdy zamilovaný, mu byla zapovězena, tak vlastně neměl co ztratit.

 Stal se z něho gigolo luxusních dam, ale udržoval styk jen s několika. Dostalo se mu tak uspokojení těla, a ještě měl tolik peněz, o čemž se mu ani nesnilo. 

Sám moc dobře ale věděl, i když si to nechtěl přiznat, že to byla jen jeho touha uniknout od reality. Utápěl svůj smutek a bolest v náručí bohatých dam, které mu za to ještě zaplatily, aby zapomněl na ni. Na Amélii Wilkinsovou.

 Když před třemi lety odjela, měl pocit, že se mu zhroutil svět. Jejich láska byla sice vždy jen platonická, dokázal uloupit jen pár polibků, ale miloval ji bláznivě. 

Již od dětství měl pocit, že ji musí chránit. Před vším. Před celým světem. Před ní samotnou, protože byla od přírody trochu potrhlá a nešikovná, a hlavně před ním samotným. 

Jeho dětská láska rostla s jeho věkem, a přerostla skoro v posedlost. V závislost a neukojenou touhu. Toužil po ní, ale neodvážil se jí to říci. Nikdy se neodvážil se jí svěřit s ničím, co k ní cítí.

 A když jednoho dne její otec za ním přišel, a vysvětlil mu, že ona pro něj není vhodná, uvěřil mu. On nebyl pro ni dost dobrý, a nikdy nebude, to věděl. A zařekl se, že se to taky ani nikdy nedozví. Nikdy. 

Ale když ji dnes spatřil stát v okně, skoro se mu podlomila kolena. Byla ještě krásnější, než si pamatoval. Málem ani nedokončil svou práci, jak se mu třásli nohy, když se na něj dívala. A to byl přitom zvyklí na to, se svlékat, před sálem plným rozvášněných žen.