Dylen si přivinul Amélii do náruče a čekal, až se oba trochu uklidní.

 „Dylene?" zašeptala Amélie do jeho hrudi, „Teď mi ho už ukážeš?" Musel se usmát. Povzdechl si do jejích vlasů. 

„Jistě, Amélie," zašeptal, „teď ho už musíš vidět." Poodstoupil dva kroky od ní a začal si pomalu rozepínat knoflíčky své košile. 

Amélie zůstala stát a s tlukoucím srdcem sledovala, jak se pomalu a mučivě svléká. Odhodil košili. Pak boty a ponožky, a když sáhl ke knoflíku na kalhotách, přestala dýchat vzrušením.

 Stále se na ni upřeně díval a u toho svlékal, a Amélie měla pocit, že se musí každou chvíli sesypat k zemi.

 Když odhodil kalhoty a zůstal jen ve svých boxerkách, nahlas polkla. Byl tak dokonalý, až ji to bralo dech. A když pak jedním pohybem, ze sebe stáhl i ty, málem vykřikla. Jeho penis vystřelil do výše a ona zůstala stát pomalu s otevřenou pusou. 

Zůstal před ní stát a vypadal jak nějaká dokonalá, vytesaná socha boha. Tenhle neskutečný chlap je vážně její? Vždy ho obdivovala, a vždy v něm viděla toho nejkrásnějšího chlapa, co kdy poznala, ale nyní viděla, že byl jistě výjimečný. 

Jako omámená, k němu přistoupila a začala se dotýkat jeho těla. Jeho svalnatých ramenou a prsou. Jeho břicha. Hladilo ho svými prsty a neubránila se tomu, aby nevyluzovala vzrušené zvuky. 

„Ach Dylene," polkla a zastavila svou ruku nad jeho penisem, „nikdy jsem penis neviděla." 

„To je dobře, miláčku." Vyletělo z něj vzrušeně. Nemohl si pomoci, ale už jen představa, že by se někdy takto dotýkala jiného muže, probudila jeho žárlivost. 

„Jsi si jistý, že je to takhle správně?" vydechla nevěřícně, „že se do mě vejde?"

 „Naprosto." Dostal ze sebe ztěžka, když se ho dotkla rukou. Sykl vzrušením.

 Amélie ho zvědavě zkoumala a vůbec se při tom nestyděla. A ani to nečekal. Ta její všetečnost a upřímnost, by ani neuměla jednat jinak.

 Přejížděla prsty po celé jeho délce. Nevěřícně zavzdychala, když ho nedokázala svou malou dlaní ani obejmout. Zkoumala jeho varlata a Dylen už byl na pokraji svých sil. Ze všech sil se snažil ovládnout, aby jí dopřál naplnit její zvědavost, ale bylo to nad jeho síly. 

„A..., Amélie," vydechl trhaně, „už to nevydržím. Za chvíli vyvrcholím, miláčku." 

„Vážně? A to je dobře, nebo špatně?" Zašeptala, ale nepřestala ho svírat ve své dlani. Úplně ji fascinoval, že si ani neuvědomovala, že si s ním bez přestání hraje.

 „To..., to je dobře," zprudka vydechl, „všechno je dobře, Mea vita, ale obávám se..." rozhlédl se kolem, ale v jeho dosahu nebylo nic, do čeho by mohl vyvrcholit. A za chvíli bylo pozdě. Zvrátil hlavu a zařval jako lev. Sprcha jeho horkého semene, dopadla na Améliina prsa a bradu. 

„Můj bože!" zašeptala, „to je něco úžasného." Dylen se i přes své vzrušení, musel začít smát. Ta její upřímnost a bezprostřednost byla prostě k pomilování. 

„A ..., a co teď?" Vzhlédla k němu, ale sotva stála na nohou. Chytil ji snad na poslední chvíli. 

„Teď tě pomiluju, Amélie. Vezmu si, co je moje."