Dylan postavil Amélii na bílou, chlupatou předložku, před jeho postelí. Pak si ji přivinul do náručí a vášnivě jí políbil. 

Drtil její ústa a zoufale se snažil dostat do jejích úst. Když se mu konečně podařilo, aby je pod jeho tlakem otevřela a on se do nich vloupal jazykem, hlasitě zasténal. Tiskl ji zoufale k sobě a bojoval s jejím jazykem jako zběsilý. 

Něco tak omamného, ještě nezažil. Byla sladká, hebká a jeho. Svoji vášeň už nedokázal kontrolovat. Líbal ji tak hladově a ona se mu polibky snažila vracet s takovou vervou, že se úplně ztratil. Chvílemi měl pocit, že se touží vpít až hluboko do jejího krku. 

„Mea vita." Vydechl vzrušeně, když se od ní po hodně dlouhé době odpoutal. Sotva popadal dech a srdce mu tlouklo tak, že mu muselo jistě vyskočit každou chvíli z hrudi. 

Nikdy by si nepomyslel, že je vůbec možno cítit takovou vášeň. Tak neskonalou lásku. Byl jí posedlý celou tu dobu, a celu tu dobu trpěl jako zvíře, když si myslel, že nikdy nebude jeho. 

„Ach Dylene," vydechla, „já..." Přikryl ale znovu její ústa svými dřív, než mohla začít mluvit. Pak sáhl třesoucími prsty k její podprsence. 

„Potřebuji tě vidět." Zašeptal a pomalu ji z ní stáhl. Její nádherná prsa se svou vahou zhoupla proti němu a on skoro fascinovaně je vzal do svých dlaní. Pak se k nim sklonil a políbil je.

 Zasténala, když vzal její bradavku mezi rty, a už jen ten pouhý zvuk jejího stenu, mu málem přivodil vyvrcholení. 

Několikrát se zhluboka nadechl, aby se trochu uklidnil. Vážně si připadal jak panic, před svým prvním milováním. Třásl se tak, že se sotva držel na nohou. Udělal jeden krok vzad, sedl si na postel a přitáhl si ji k sobě. Pak ji bez varování stáhl kalhotky. Konečně byla nahá. A celá, celičká jeho. 

Skoro s posvátnou úctou se začal dotýkat její hebké kůže. Stála před ním, takže měl její rozkrok v zorném poli očí a třásla se stejně jako on. Svými třesoucími prsty se jí jemně dotýkal od krku, přes prsa a břicho, až dolů. Jemně hladil každý kousek její kůže, jakoby stále nemohl uvěřit tomu, že je to pravda, a že je skutečná. 

Však tu dobu co tu nebyla, nežil. Když odjela, chtělo se mu umřít. Jeho život přestal dávat smysl. Ona byla smyslem a jediným světlým bodem v jeho životě, který jejím odchodem přestal dávat jakýkoliv význam. Neměl touhu, ani sílu žít. A teď byla zde a byla jeho. Chtěla ho a vzdychala pod jeho dotyky, a on měl pocit, že se musí každou chvíli rozpadnout na milión kousků pod tím pocitem. 

Pak se dotkl výstupku mezi jejíma nohama a přikryl dlaní její vlhnoucí kundičku. Zatřásla se a nahlas zavzdychala. Jemně jí roztáhl nohy a sklonil se mezi ně.

 „Ach bože, Dylene..." Vydechla udiveně, ale nepokusila se o odpor. 

„Musím tě ochutnat, Amélie. Musím, nebo zešílím." Zašeptal a přitiskl ústa k jejímu přirození. Přitáhl si ji blíž, jednu její nohu si položil na stehno a ponořil se hlouběji. Zhluboka oddychoval a už se ani nepokoušel krotit svoje vzrušené steny. Líbal jí mezi nohama a sál její pysky jako zběsilý.

 „Bože, jsi tak sladká. A vlhká, Amélie." vydechoval do jejího lůna. Prstem třel naběhlý výstupek nad její mušličkou a zběsile se snažil ji dostat k vyvrcholení svými ústy. 

Když se roztřásla, nahlas vykřikla a pevně chytla jeho hlavu do svých dlaní, chvíli se nehýbal. I on byl na vrcholu svého vzrušení. Snažil se trochu popadnout dech a zkoncentrovat, aby nevybouchl do kalhot, jak nějakej cucák.

 „Ach Dylene," řekla omámeně, když se k ní znovu postavil a svezla se mu do náruče, „nikdy bych nevěřila, že to může být tak krásné." 

„Já také ne, miláčku. A to jsme ještě ani nezačali," pohladil ji po tváři, „teď si konečně vezmu to, co vždy patřilo jen mě."