Amélie Wilkinsová se zadívala z okna svého pokoje. Konečně byla zpět. Po třech letech odloučení od rodiny, se konečně vrátila zpátky. 

Už ale nebyla ta šestnáctiletá naivní dívenka, jakou byla, když odjížděla. Nyní byla vyspělá a sebevědomá devatenáctiletá žena, která se rozhodla bojovat za to, co bylo jejím osudem. A tím byl on. Věřila v to. Dylen Cambell.

 Od svých šesti let, když ji jako desetiletý chlapec zachránil před utonutím, do něj byla zamilovaná. A nezměnilo se to ani po čas školy a studií. 

Vídávala ho skoro denně, protože jeho otec byl správcem jejich panství, ale její otec její náklonnosti k onomu mladíkovy zrovna neholdoval. 

Jako děti si spolu hráli. A jak šel čas, jejich dětská náklonnost, přerostla v teenagerskou lásku. Dylen ji chránil před celým světem a jejich sbližování, neušlo jejímu puritánskému a snobskému otci. Chudý mladík, pochybné existence, se mu nezamlouval. Snažil se je rozdělit. Výhrůžkami. Zákazy a příkazy, ale na Amélii nic neplatilo. Tvrdohlavě si vedla svou a bojovala za svou lásku, i když Dylen dávno rezignoval. 

Gerald Wilkins poslal svou dceru na studie do ciziny a doufal, že tři roky odloučení, udělají své. Ale Amélie se vrátila ještě odhodlanější. Nikdy na Dylena nezapomněla, a i když se zdálo, že on na ni ano, byla rozhodnuta ho získat. 

Vrátila se ovšem žena, která již byla soběstačná a nehodlala podléhat otcovu vlivu. K jejímu překvapení, Dylan stále pracoval pro jejich rodinu. Převzal roli správce panství, po svém zesnulém otci. 

To ovšem byla práce její babičky Emmy Wilkinsové, která byla vždy na její straně, a která si Dylena velmi oblíbila. Ani její otec, ji nikdy nedokázal odporovat. Její babička byla ta, kdo zde zřejmě nosil kalhoty a rozhodoval o chodu rodiny. 

Amélii se rozbušilo srdce, když se zadívala na zahradu, kde zastavila černá dodávka. Z auta vystoupil muž. Byl do půl těla nahý. Na sobě měl jen krátké kalhoty, a z dodávky začal vykládat obrovské pytle hlíny. 

Svaly na jeho hrudi a rukou, mu jen hráli, když vzal ony pytle do rukou, jakoby byli pírko. Polkla. Byl to on. Byl jistě vyspělejší a mužnější, a na jeho těle přibilo několik tetování, ale byla si jistá.

 Jakoby snad ucítil její pohled, vzhlédl k jejímu oknu. Amélii se podlomila kolena. Jejich pohledy se na moment střetli, pak se ale otočil, jakoby nic.

 „Ještě tě to nepustilo?" Ozval se hlas její sestry Hannah za jejími zády. Amélie jen zatřásla hlavou k odporu. Hannah byla o dva roky starší, a kromě babičky to byla právě ona, kdo za ní stál a v její lásce ji podporoval. Sama by si ho asi nikdy nevybrala, ale byla stejně romantická jak Amélie a věřila na pravou lásku. Na rozdíl od jejich bratra Nolana a jejich otce, kteří byli čistě pragmaticky založeni, a trvali na rovnocenném svazku. 

„Je to kus chlapa," zasmála se Hannah, „to se musí uznat. Ale otec s Nolanem nikdy nepřipustí, abyste mohli být spolu."

 „Oni mi nemají co poroučet. Už ne," zamračila se Amélie, „již jsem dospělá, a nenechám si do toho mluvit." 

„No..., fandím ti, sestřičko. Ale Dylen už není tím, čím byl před třemi lety. Stal se z něj pěknej bouřlivák. Pracuje sice zde, ale pokud vím, přivydělává si jako gigolo a občasný striptér. Ženský po něm jen šílí." Amélie polkla. Srdce jí sice bušilo, ale už o tom slyšela. Ovšem ani to, ji neodradilo od jejího záměru. 

„Já vím," zašeptala, „není přeci zadaný. Ale až bude..." Neubránila se ale ruměnci ve tváři. Ona představa, se jí sice moc nelíbila, ale stále to byl svobodný muž, který neměl ani tušení o tom, že ho bezmezně miluje.