Když se Nathalie vrátila zpátky do domu, srdce jí bušilo, jako splašené. Však nikdy, za celý život, necítila takovou touhu, jako nyní.

 Toužila po něm, to nemohla popřít. A přitom od něj utekla, jak malá holka. Nechala ho tam stát, a při té představě, vehnali se jí slzy do očí. 

Všude byl klid. Zřejmě všichni spali, napadlo ji, a proto skoro vykřikla, když se před ní, náhle objevila Samanta. Změřila si jí zvláštním pohledem. 

„Adam je..., a to je vlastně už fuk," potutelně se na ní usmála, „Adam jel do města. V místním baru, je stálým hostem." 

Nathalie se rozšířily oči v úžasu.

 „Do baru? Však..., přeci říkal, že alkohol, zcela nesnáší." Vykoktala. Ta informace, ji překvapila.

 „No..., jen bych řekla, že je jeho velkým fanouškem. Ale pro tebe, jak koukám, to má jisté výhody."

 „Výhody?" zašeptala Nathalie nechápavě. Vůbec jí nerozuměla.

 A nerozuměla tomu, co jí zde říká. Že by jí Adam lhal? 

„Ano, výhody. Viděla jsi, se?" usmála se na ní. A odtáhla ji, k obrovskému zrcadlu. 

„Já..." vykoktala Nathalie a zrudla, až ke kořínkům vlasů.

 Byla rozcuchaná. Její tvář rudá od vzrušení a Alexových rtů, a její rty nateklé tolik, jakoby dostala několik žihadel. Ale nejhorší byl její krk. Dva otisky Alexových zubů, na její tepně. 

„Já..., totiž..., nevím, co na to říci..., já..." polkla slzu. 

„Nemusíš říkat nic. Je mi zcela jasné, co se stalo," mrkla na ni, „a mimochodem, líbilo se ti to?"

 Nathalie ztěžka polkla a sklopila zrak. Najednou se tak moc styděla. Přeci je zde, aby se vdala za bratra muže, kterému tolik dovolila.

 Ani Adamovi, nedovolila tolik, co jemu. Však ji jenom líbal, ale toto, bylo něco zcela jiného.

 I přes svou nezkušenost, to cítila. I přes své chabé zkušenosti poznala, že když jí líbal Alex, bylo to jiné.

 „Tak líbilo se ti to, Nathalie? Líbilo se ti, když tě Alex líbal? A když z tebe pil?"

„Samantho, já..." Nathalii se z očí, spustily slzy. Nedokázala si pomoci. 

„To je dobré, Nathalie. Jsem na tvé straně, ale potřebuji znát pravdu. Potřebuji vědět, co cítíš."

 „Samantho, já..., asi jsem špatná, ale..., bože! Líbilo, líbilo se mi to tolik." Zasněně se dotkla svých rtů, a pak přejela na dvě rudé, nateklé dírky, na svém krku.

 „Ani nevíš, jak jsem ráda," vypískla Samantha a objala ji, „ Adam se nevrátí dříve, jak za dva dny. Jak ho znám. Někdy se zdrží i déle, záleží na tom, v jaké společnosti, se nachází." Zamračila se při té představě. Moc dobře věděla, že onen bar, je nevalné pověsti, plné lehkých ženštin.

 Nathalie jen zatřásla hlavou. Najednou ji to bylo jedno. Bylo jí fuk, kde je její snoubenec, a co tam dělá. 

V myšlenkách se stále vracela k Alexovi, a jeho bolestnému výrazu, když od něj po té, utekla.

 „Já..., co mám dělat?" zavzlykala Nathalie, a s nadějí v očích se podívala na Samanthu.

 Byla tak zmatená, ze svých pocitů. Cítila, že s Adamem, není něco v pořádku. Ale také cítila zodpovědnost za to, co slíbila. Však jen kvůli němu, je zde.

Ale cítila i neskutečnou touhu a vášeň, k jeho bratrovi.