Robert Morgan se se zaposlouchal do šelestu stromů. Nacházel se zrovna na hradě Sword Castle, a už několik dlouhých minut stál pod vzrostlým dubem v podhradí. Přesně na místě, které mu ukazovala Isabel.

Zde, se poprvé milovala se svým mužem, a zde pak téměř každý den sedávala. Oba totiž věděli, že tento dub, bude tu i za dlouhých šest set let. A právě proto, stál nyní právě pod ním. Proto, že jeho dcera tu stávala také. 

Skoro ji cítil. Jakoby její duch byl stále přítomen. Stál nyní na místě, kde jeho děti před šesti sty lety našli své štěstí. Svůj domov a lásku, kterou si zasloužili. Isabel porodila Rastenovy pět synů a dvě dcery a Miura Danielovy čtyři dcery. Byli šťastní, až do konce svých dlouhých životů. Bylo to již tak dlouho a přesto pocit, že právě tady jeho děti na ně vzpomínali, rozbušilo jeho srdce.

 Ano, byl to zvláštní pocit. Hrad byl opuštěný a zpustošený a přesto si zachoval jakýsi majestátní vzhled a hrdost. Dodnes se vědci z celého světa přou a předhazují různé teorie právě o hradu Sword Castle. 

Nikde na světě, na žádném jiném hradě se nikdy totiž nenašlo tolik zvláštností, jako zde. Středověký vodovod, kanalizace, nebo palírna. A mnoho jiných věcí, nad kterými si vědci marně lámali hlavu. Nabízeli pak různé teorie, počínaje jakousi vyspělejší civilizací, po návštěvníky z vesmíru. 

Každý vědec z celého světa, přišel s nějakou teorií. Jen jeden jediný mlčel. On. Robert Morgan. A to proto, že on jediný znal pravdu. A nikdy ji nehodlal vyjevit.