„Měl bys ji ztrestat," zavrčel Garett, „takové chování, je nepřípustné!" 

„Možná vážně dostala ránu do hlavy. Pochybuji, že by si jinak dovolila se takto chovat k náčelníkovi." Zašklebil se Vernon. Ti dva byli každý jiní. Garett byl bručoun a mrzout, a Vernonovy nebylo nic svaté. Z ničeho si nedělal velkou hlavu, a byl samí vtip a pro každou špatnost.

 I Rasten býval dříve samí vtip, ale poslední dobou byl mrzutý a nebylo s ním kloudného slova. Snad to bylo tím, že právě na něm, ležela veškerá zodpovědnost. Nejen za svou rodinu, ale za celý klan. Největší dáreček, byl ovšem Flint, který se právě objevil ve dveřích. 

Bylo mu teprve čtrnáct, ale Amélie měla pocit, že z té své povahy asi nevyroste. Tak rád své bratry věčně pošťuchoval a popichoval, že se divila, že mu ještě Rasten nezatrhl tipec. Jenže Rasten, i když dokázal být tvrdý, a kdo ho neznal, strachy se před ním plazil po zemi, nedokázal by jim ublížit. 

Ano, byl přísný, ale spravedlivý. Neúprosný ke všem, i k sobě. Vyžadoval naprostou poslušnost a důvěru, ale jeho slovu se dalo věřit. Nikdy namluvil do větru, a co řekl, za tím si stál. Byl i neporazitelným bojovníkem. Žádný z mužů, ani z jeho bratrů, se mu nemohli rovnat.

 Příroda tomu snad i chtěla, aby právě on, náčelník klanu, stal se jedním z největších a nejvyvinutějších mužů. Vzbuzoval respekt už jen svým vzhledem a bylo pravda, že dívky mu padali k nohám. Kdyby se jim nebránil, ovšem. Žádnou ženu od doby, co zemřela jeho manželka, nechtěl. 

Jednou za čas, si všichni bratři vyjeli do města, ubytovali se na pár dní v hostinci a pak si užívali volné lásky místních lehkých děv. Na mnohých hradech bývalo zvykem, aby se tam ony lehké děvy zdržovali, a muži tak měli kdykoliv možnost své potřeby ukojit. Rasten ale něco takového nechtěl. Zakázal lehkým děvám vstup na svůj hrad a muži tedy museli pro rozkoš zajíždět až do města. 

„Celý hrad si povídá, že jste zajali nějakou čarodějnici," řekl Flint, když vstoupil do místnosti, „Kde je?" Rozhlédl se kolem, a když jeho pohled utkvěl na Isabel, vykulil oči, „No teda! Vážně tak vypadá. Co s ní chceš dělat, Rastene?" Prohodil směrem k náčelníkovi, aniž by z ní spustil zrak.

 „To není tvoje starost." zabručel Rasten mrzutě.

 „No já jen..., že bych si ji nechal, jestli nemáš zájem?" 

„Neměl bys zrovna právě teď cvičit v boji, na nádvoří?! Teď cvičí chlapci." Podíval se na něj přísně, ale Flintovy strach nenahnal.

 „Jenže já jsem skoro muž."

 „Právě! Skoro! Do muže máš ještě hodně daleko, bráško! Takže ani tato žena, neměla by být středem tvého zájmu." 

„Proč ne? Mně se líbí. Však je mi čtrnáct. I král se ženil ve třinácti letech a ve svých čtrnácti, už měl potomka a..."

 „Jenže ty nejsi král!" Zahromoval Rasten a založil si ruce na prsou. 

„Zaplať bůh!" obrátil Flint oči v sloup, „Musel bych si vzít tu, kterou mi určí. A královna není nic..."

 „Flinte!" Zahromoval znovu Rasten přísně. 

„Moc," dokončil Flint větu zatvrzele, i když ho neminul od Rastena políček. Mírně se přikrčil, pak ale znovu na bratra zamrkal, „Takže..., zájem máš ty? Nebo je volná?" Povytáhl obočí, a kdyby se mezi ně nepostavila Amélie, Rasten by vybuchl jako sopka.