Rasten položil mísy ke zdi vedle krbu a postavil se vedle nich. Isabel polkla a zahanbeně pohlédla na něj a pak na zem. Bylo jí jasné, že Rasten nepovolí. On neviděl žádný problém v tom, že by před ním usedla a prostě se do nich vyčůrala. Morálka a pohled středověkých lidí, byla jiná, než lidí z její doby a stydlivost nebyla zde vůbec na místě.

 „Prosím, má paní," Pokynul k mísám a povytáhl varovně obočí.

 „A..., ale můj pane..., nemůžu..." vykoktala, rudá jako rajče. Rasten ji přehlédl pohledem, a pak si povzdechl. Nadzdvihl prstem její bradu, aby mu pohleděla do tváře. 

„Má paní...," řekl něžně, „tvůj stud není na místě. Jsem tvůj muž a není přeci nic, co bych už neviděl, ani nelíbal."

 „Já vím, ale..." 

„Žádné ale, má paní. Abych řekl pravdu, nerozumím myšlení vaší doby. Na jednu stranu jsou ženy zřejmě vychovávány tak, aby muži nečinily odpor, když se s ní chce milovat, a aby neměl on sám žádnou práci s tím, svou ženu tomuto umění naučit. Na druhou stranu ale cítím, že už jaksi podvědomě čekají, že je jejich žena silná natolik, aby jim nečinila problémy a starosti," pohladil ji po tváři, „Má paní, zde je sice žena zcela podřízena svému muži. Je jeho majetkem, protože je za ni zodpovědný. Stará se o ni a pečuje. Ve zlém i dobrém. Každý muž si je vědom toho, že čím lépe se o svou ženu postará a čím více ji bude milovat a ctít, tím více mu ona svou lásku bude vracet. Zde muž, je prostě mužem a žena ženou. Nic více, ale ani nic méně, má paní," sklonil se a lehce ji políbil na rty, „Tak prosím, má paní. Učiň, co žádám." Povytáhl obočí a Isabel pochopila, že má pravdu a nemá na výběr. 

Však právě proto ho milovala. Zde opravdu nebyl stud na místě. Tady se prostě žilo jinak. Snad opravdověji, a žena zde byla opravdu ženou a muž mužem. Ale přeci právě tento rozdíl mezi nimi, který zde byl zcela patrný, na rozdíl od doby ze které přišla, se jí líbil. Zde si nemusela hrát na to, že přeci dokáže to, co muž. Zde emancipace ještě nezkazila onen pohled na obě pohlaví. Ano, sice musela poslouchat na slovo, ale muž ji za její poslušnost a lásku, doslova nosil na rukou. A pak, i zde ženy byly chytré, a věděli, že když to s mužem budou umět, udělá, co jim na očích uvidí, a stejně vždy dosáhnou svého.

 „Dobře, můj pane..." Zašeptala a postavila se nad jednu z mís.

„Nejprve tato," ukázal na mísu s ječmenem, a když si Isabel vykasala noční košili a usedla, neubránila se zčervenání. Ani na chvíli, z ní totiž nespustil oči. Když se pak postavila, jista si toho, že je jistě rudá až na zadku, spokojeně přikývl, „Počkáme, a pak se vyčůráš ještě jednou, má paní." Přivinul si ji do náručí. 

„Jistě, můj pane." Zašeptala do jeho hrudi. 

„Bude to chlapec," zabručel spokojeně do jejích vlasů, „A nepociťuj studu, má paní. Však nepochybuj, že i onen pohled probudil mé kopí."

 Isabel udiveně vzhlédla a setkala se s jeho jiskrným, modrým pohledem. Bylo to poprvé, kdy tento statný horal, se pokusil o jakýsi žert. I když byl pravdivý, to cítila. A najednou pochopila, že ho snad ani více milovat nemůže. 

*** 

JEN SE POKUSÍM O MALÉ VYSVĚTLENÍ: Mnoho z toho, co je zde udáno, tak opravdu bylo. Třeba VÝSERNICE..., tak se opravdu říkalo středověkému záchodu, který se nacházel na hradech a zámcích. Jednalo se prakticky o malé arkýře. Splachování nebylo nutné, protože o odvod výkalů, se postarala sama gravitace.

 ZJIŠTĚNÍ TĚHOTENSTVÍ VE STŘEDOVĚKU... opravdu tak, že se žena vyčůrala do obilí, zjišťovali, zda je těhotná. Uvádí se, že fungovalo dokonce na 70%, a to díky estrogenu, který se nachází v moči těhotných žen. 

MENSTRUACE VE STŘEDOVĚKU...opravdu si ženy sušily mech, a přikládaly ho mezi nohy. Nebo stříhaly plátna a ty neustále dokola praly.

 Tak to jen na vysvětlenou, většinu se zde snažím o pravdivý pohled na jejich život. Ne však úplně, ale přišlo mi to jako dobrý nápad, protože v kontextu s dnešní dobou, je to mnohdy hodně úsměvné.