„Má paní." Vydechl Rasten, přivinul si Isabelu do náručí a hladově se vrhl na její ústa.

 Isabel ho chytla okolo krku a zcela se oddala jeho polibku. Seděla obkročmo na jeho klíně a mezi svými stehny cítila jeho pulsující mužství. Jelikož ona pod šaty nic neměla, dělila je jen látka jeho kiltu a bylo jisté, že si to oba uvědomovali.

 Sálem se ozývalo spokojené mručení a souhlasný projev poddaných. Jejich vzrušení a vzájemnou touhu, nemohli přehlédnout. Rasten mačkal Isabel ve svém náručí a ona se k němu tiskla tak, jakoby se chtěli za každou cenu vpít jeden do druhého. Líbali se hladově a jakoby tu byli sami. 

„Má paní," zašeptal Rasten, když se pak malinko odtáhl, „Jsi si vědoma toho, že jsi mi právě věnovala své panenství?" 

„Zcela, můj pane. Nepochybuji ani trochu o tom, že patří vám." Rasten semkl rty a zapátral v jejím obličeji. I když stále měl v paměti své předsevzetí držet celibát až do svatby, nemohl zklamat své lidi. Všichni čekali na to, až si ji přehodí přes rameno a odnese si ji na své lože. A oni budou ho moci svými výroky a povzbuzováním počastovat. 

„Tančila jste jen pro mě svůj tanec lásky, má paní. A já nemohu ignorovat onen fakt, i kdybych chtěl. Tento tanec má dlouhou tradici, a kdybych vás odmítl, přišel bych o vás. A to nemůžu připustit. Tedy jste smířena s tím, že spočinete se mnou na loži?" 

„Ano, můj pane, nemám nejmenších pochyb." 

Rasten se zhluboka nadechl a přikývl. Chytl Isabel v pase a postavil ji na zem, jakoby snad ani nic nevážila. Pak si stoupl v čele svého stolu a přehlédl své poddané. 

„Váš náčelník vybral sobě ženu a vám budoucí paní klanu MacPhelanů. Tato žena se stane mou manželkou, dá mi syny a vám dá naději v budoucnost." Souhlasné výkřiky a provolávání slávy náčelníkovy, ozývalo se ze všech stran. 

 „Nechť tvé kopí ukáže svou sílu!" Zvolal jeden.

 „Chceme vidět důkaz její nevinnosti, náčelníku." Volal další. 

„Ať tvé kopí splení její úrodný klín!" Ze všech stran se ozývaly podobné výkřiky. I ony byli součástí tradice, a mnohdy bývali i odvážnější, ale úcta k náčelníkovi, přeci jen trochu brzdila výraz jejích nadšení.

 Když se ale Rasten otočil a chytl Isabel do náručí, v sále to začalo vřít jako ve včelím úlu. Přehodil si ji přes rameno, a když Isabel vykřikla překvapením, nadšení už projevoval snad každý, kdo zde byl. 

Pak Rasten vykročil ke schodům, které vedly do patra, kde se nacházel jeho pokoj. Isabel visela hlavou dolů z jeho zad a srdce ji tlouklo vzrušením. Byla jistě rudá jako rajče, však tato situace byla pro ni značně netradiční. Přeci si ji za asistence svých poddaných odnášel na své lože, a všichni věděli proč.

 Ale nestyděla se. Pro ně to byla zábava a rituál a ona netoužila po ničem jiném jak po tom, aby si ji tento statný horal konečně vzal.