„Uvidíme se u večeře." Zavrčel a vykročil zpátky ke svým mužům, kteří samozřejmě do jednoho, zvědavě sledovali svého náčelníka celou dobu. 

Isabel se však otočila a vykročila ke břehu potoka. Zastavila se na jeho kraji, zády k nim a zadívala se do vody. Čekala, než si jí všimne. A bylo jisté, že to bude dříve, nebo později.

 Byla sice v dostatečné vzdálenosti od nich, ale srdce ji stejně tlouklo o závod. Styděla se, ale dala se do boje, tak musí bojovat. Oni brali nahotu jako přirozenou součást života, ale každý muž se samozřejmě rád podíval. A po očku se udiveně, tak aby si toho náčelník nevšiml, dívali všichni. 

Už když totiž Rasten vykročil zpátky k nim a Isabel se vydala k lázním, zpozorněli. Všem totiž bylo jasné, že by náčelník své ženě koupel nedovolil. Tušili tudíž, že bude zle. 

„Nemáte co na práci?!" Zakřičel Rasten na své muže, když došel až k nim. Všichni pokračovali v boji, ale jejich kradmé pohledy za jeho záda, ho donutili, aby se otočil. 

„Tys dovolil Isabel koupel?" Řekl udiveně Vernon.

 „Koupel?!" vydechl Rasten a otočil se. Překvapeně vytřeštil oči a v jeho tváři zacukalo zlostí.

 „Divím se, že jí něco takového trpíš." Přisadil si Garett. 

„Kruci!" zaklel Rasten a vyrazil vpřed ve chvíli, kdy si Isabel rozpustila vlasy a rozvázala si tkaničku pod prsy na svých šatech. Stáhla je z ramen ve chvíli, kdy se k ní Rasten přihnal.

 „Sakra!" zaklel a otočil si ji k sobě, „ Co to má znamenat?!" Skoro mu přeskočil hlas rozčilením. Bylo mu jasné, že všichni muži na ně hledí a to ho ještě více naštvalo. 

„Co? Jdu se koupat." Vydechla nevinně Isabel a pomalu si stahovala šaty z ramen. Rasten zíral, jak se po kousek po kousku odhaluje její nahá kůže a na moment ztuhl. Srdce se mu rozbušilo, když se poodhalila její kyprá ňadra. Polkl a vztekle zavrčel, když ho jeho tělo zradilo. 

„Koupat?! Teď?! Zakazuji ti to!" Zařval a rychlím pohybem, ji znovu natáhl šaty až ke krku. 

„Proč? Však jsou tu lázně a koupou se tu i ženy, ne?"

 „To ano, ale ne, když cvičíme v boji!"

 „Však před chvílí tři dívky se tu koupali. Viděla jsem je a nikomu to nevadilo." 

„To je ale něco jiného!"

 „Něco jiného? A v čem? Také ses díval, a nevadilo ti to." Zkusila to, a na oko se zamračila. Sice ho neviděla dívat se, ale bylo by to pochopitelné. Jaký muž by se také nepodíval.

 „Snad, ale ty se tu kruci koupat nebudeš! Nepřeji si, aby tě viděl nahou jiný muž, nežli já!" Prskal na ni rozzuřeně. 

„Myslela jsem, že vy berete nahotu trochu jinak. Proto jsem se šla vykoupat. Potřebuji koupel, Rastene!" Stála si za svým a bojovně proti němu vystrčila bradu. Rozzuřila ho doběla. Opět, a když se na něj nyní dívala, pomalu se jí podlomila kolena. Hrála si s ohněm, to ji bylo jasné. Ale tento oheň, ji nikdy nespálí.

 „Nahota mé ženy, ale zůstane jen pro mé oči! Nepřeji si, aby se na tebe moji muži dívali, sakra!" Zařval téměř nepříčetně a popadl ji do náručí. 

„Počkej!" zaházela sebou, „Já se ale chci vykoupat. Nemůžeš..."

 „Můžu!" zakřičel, hodil si ji přes rameno a vykročil k hradu, „Nechám ti připravit horkou koupel v kádi v mém pokoji."