Rasten hodil naštvaný pohled směrem ke stolu. Představa, že by si Isabel s těmito kopí, byť nevinně hrála, se mu vůbec nelíbila. I když byla neživá, a evidentně se tedy jednalo jen o jakousi napodobeninu mužova údu, stejně ho myšlenka, že by se ho jen dotkla, téměř rozlítila. 

Žárlil. A to tok moc, že se sám nepoznával. Ovšem představa, jak na něm jeho vyvolená nacvičuje něco, co má provádět jen s ním, v něm vyvolávala téměř potřebu vraždit. Tento zvyk, se mu ale ani za mák nezamlouval. 

Nechápal, že muži v jejich době něco takového dovolí. Cožpak oni nepociťují potřebu svou ženu vlastnit? Necítí žárlivost? Vůbec jim nevadí, že se jejich žena dotýká cizího kopí, byť neživého? 

To jemu tedy ano! Každý muž si přeci svou ženu naučí všemu sám. Ano, Daniel měl pravdu, byli dívky, které měli z mužova kopí strach, a byla jich většina, ale od toho tady byli oni. Muži. A i on, Isabelu naučí všemu, co ho uspokojí. Nikdo jiný. 

„Spalte to!" zavrčel rozzlobeně a otočil se na Garetta s Vernonem, „Hned!" pohlédl na Isabel a zamračil se, „Jediné kopí, kterého se kdy dotkneš, bude to mé!" Isabel polkla a zčervenala. Zlobil se a evidentně žárlil. I když se jí to na jednu stranu líbilo, na druhou nevěděla, jak se nyní zachovat, aby ho obměkčila. 

„Můj pane..., také se mi onen zvyk moc nezamlouvá..., ale myslela jsem si..., když tak trváte na dodržování tradic..." pokrčila rameny. Pak polkla, když spatřila varování v jeho pohledu. 

„To trvám! A jestli vaši muži dovolí, aby jejich ženu učil někdo jiný tomu, co mělo by být jen a jen jejich tajemstvím, pak já tedy ne! A moje žena..., nebude onen nástroj sestrojen bezpochyby samotným ďáblem, jako pokušení, potřebovat. Dokážu ji uspokojit sám! Tím si buď jistá!" Zavrčel ji do obličeje. 

„Nikdy jsem o tom nepochybovala, můj pane." Zašeptala Isabel. 

„Ať se muži připraví. Budeme cvičit v boji!" Zavelel pak Rasten na své bratry a odkráčel rychlím krokem z místnosti. 

„Zlobí se." Vydechla Isabel. 

„Hmm..., vůbec se nedivím," zabručel Vernon, „Však tyto ďáblovy nástroje jsou jak pravé! Taky bych žárlil, kdyby má budoucí žena měla potřebu..." 

„Koukej se snažit..."skočil mu Garett do řeči a zpražil Isabel nenávistným pohledem, „Náčelník z nás sedře kůži, kruci! Tak se koukej snažit, abys ho dostala na své lože! Muži už začínají brblat. Nevěří, že by náčelník dokázal tak odolávat, kdybys ho ty čarodějko, sváděla. Dnešní muži jsou jistě náruživější, než ti vaši, takže kdybys opravdu chtěla, nemohl by odolat! Pro muže není zdravé, aby tak dlouho dodržoval celibát. Co to kruci náčelníka popadlo?!" Hudroval a Isabel byla ráda, že neví o tom, že si Rasten myslí, že ona aplikace tampónu, je jedna ze zkoušek jeho výdrže. A že právě proto chce dokázat, že je o mnoho lepší, než muži v její době.

 „Paličák jeden" řekla Amélie, když Vernon s Gerettem odešli, „Je hrdý. Ale Garett má pravdu, sedře své muže z kůže. Brblají, a to není dobré. I když si nikdy nedovolí proti němu nic říci, ty bys mohla přijít v jejich nemilost. Musíš Rastena prostě svést. Myslím..., že každý ti velice rád pomůže."