„Co je to?!" Zamračil se Rasten na Isabel. Udiveně zíral na stůl před sebou a jeho výraz se měnil z údivu a překvapení, po hněv a rozčilení, „To jsou..., mužská kopí?!" Jeho obočí vystřelilo vzhůru, když znovu pohlédl na Isabel. 

„No..., to jsou..., to jsou a..., atrapy." Vykoktala a sklopila zrak. Vůbec nevěděla, jak mu to má vysvětlit. Byl rozzlobený, to poznala a snad i náznak žárlivosti, zahlédla v jeho tváři.

 „Atrapy?!"znovu pohlédl na stůl a pak na ní a založil si ruce na prsou, „Nač ti jsou ta kopí, kruci?!" 

„To jsou jen takové hračky, Rastene. U..., u nás to slouží k uspokojení, když žena nemá..." polkla, když se jeho pohled ještě více rozzlobil, „Teda chci říci...., ří..., říká se mu robertek a..."

 „Tys mu dala i jméno?!" Skoro mu přeskočil hlas rozčilením. Isabel se málem zakuckala. Pochopil to špatně. Samozřejmě, jak jinak taky. Však nikdy nic takového neviděl. Na stole leželo deset robertků, které vypadali jako praví, v různých velikostech. 

Rasten stál nad Isabel značně rozzlobený. S rukama založenýma na prsou, se na ni mračil a vypadal, jako bůh pomsty. Všichni zmlkli, a nikdo nevěděl co říci. Znali náčelníka, a když se rozzlobil, nebyla s ním kloudná řeč. A jak se zdálo, žárlil. A nebylo divu. 

„O..., objevili se tu náhodou, Rastene. Nikdy jsem žádný nepoužila, já..." 

„Tak náhodou?! Úplně náhodou, bez tvého přičinění, se zde objeví něco takového?!"

 „No..., úplně náhodou ne," vložil se do rozhovoru Daniel, aby přispěchal Isabele na pomoc, „Vlastně jsme se bavili o našich a vašich předsvatebních zvycích..., a proto asi..." Pokrčil rameny.

 „Vašich zvycích?! No dobře! Tak mi to vysvětli!" Vyplivl na Daniela.

 „No..., jedním z našich předsvatebních zvyků je..., že nevěsta, ač čistá panna, se pro svého budoucího manžela jak bych to řekl..., vzdělá. Zkrátka, na jedné z těchto atrap, se naučí svého muže uspokojit." Vydechl Daniel. Věděl, že plácá, ale také věděl, že tomu by Rasten uvěřit mohl. On přeci neví, že v jejich době najít čistou pannu je umění. Zato zde, v této době dívky byly panny a mnohdy mužský penis spatřily až na svatebním loži a pak měli strach. Stávalo se, že odmítali sex a jejich nezkušenost vháněla muže do náručí nevěstek. Mohl by tedy uvěřit, že se za dlouhá staletí lidé poučili a vznikl právě takový zvyk.

 „Jak to myslíš, že se na tomto..."pohodil rukou ke stolu, „Naučí uspokojovat své muže?" Rasten se stále mračil, ale už nezněl tak zatvrzele. 

„No..., budoucí manžel vybere jeden..., který je nejvíce věren jeho velikosti, aby se s ním jeho budoucí žena mohla seznámit. Přeci víš..., že někdy ženy mají strach, když vidí mužovo kopí poprvé..." zkusil to Daniel, „Takhle se s ním obeznámí a někdo ji naučí jak s ním zacházet. Myslím..., uspokojení ústy a tak..." Vydechl Daniel, ale raději na Isabel ani nepohlédl. Věděl, že by ho nejraději zaškrtila, kdyby mohla. Co ale mohl vymyslit tak rychle jiného? Přeci si všiml, že Rastena popadl vztek a žárlivost.