Isabel s Amélií a Miurou seděli u okna a vyšívali šál, který měla každá nevěsta při svatebním obřadu pověsit okolo krku svému muži. Vernon s Danielem čistili koňská sedla. A Rasten s Garettem a několika muži se vydali na lov.

 „Muži začínají být unavení. Naříkají, že nemají náladu ani na to, spočinout na loži se svými ženami, nebo vůbec čas si zajet za nevěstkami do vesnice," zabrblal Vernon zamyšleně, „Náčelník už déle jak měsíc nenechal chvíli vydechnout. Je den ode dne nevrlejší a sám se pomalu na chvíli nezastavil," vzhlédl od své práce k Isabel, „proč nevezmeš Rastena na své lože? Přeci bude tvým mužem, tedy nemusíš ho trápit tak dlouho. Muž potřebuje tělesnou úlevu, a když se mu nedostane..." Zamračil se.

 „Hmm, máš zřejmě špatné informace, Vernone," zašklebil se na něj Daniel, „Rastenovo rozhodnutí bylo, si zapíchat..., tedy...,"odkašlal si, „Pomilovat se s Isabelou až na svatebním loži. Dle starých tradic."

 „Proč?" vykulil oči udiveně, „Však ta tradice se nedrží už tak dlouho..." 

„Já..., asi vím, proč?" pípla Isabel, „Rasten je přesvědčen, že muži v našem století, jsou vystavení pokušení o mnoho většímu, než oni zde, a přesto odolají. A on chce zřejmě dokázat..."

 „Co? Že mu nevybouchne pytel?" rozchechtal se Daniel.

 „Ty mlč! Je to taky trochu tvoje vina. Kdo mu řekl..., že už nějaké ženě aplikoval..., ty víš co?" zahudrovala Isabel na Daniela, „Nabyl dojmu, že je to součást zkoušky mužské výdrže a tedy že to prověřuje jeho vytrvalost a sílu vůle."

„Nemám sice ponětí, o čem mluvíte, ale jestli je to tak, proč Rastena kruci nesvedeš? Nebo po něm netoužíš tak, jak by zasloužil?" Vydechl Vernon. 

„Už i ty? Jasně, že po něm toužím!" Vyprskla naštvaně. Byla rozzlobená, že se na ni všichni dívali tak, jakože to je ona, kdo odmítá skončit na jeho loži. A pohled Rastenových mužů jejím směrem, byl den ode dne naštvanější. 

Bylo jisté, že muži v této době byli o mnoho náruživější, než muži, které znala. Kromě svého bratra, samozřejmě. A sex byl pro ně druh zábavy. Jakási nezbytná součást dne. Potřeba upustit páru, po náročném dni. Zde o mnoho tvrději pracovali, bojovali a potřebovali tedy tělesnou úlevu o mnoho více, než muži v jejich době. 

A tak Rastenův celibát, nesli s nelibostí. Zvláště, když právě kvůli němu, byl tak nevrlí a nenechal je na chvíli vydechnout. Věřili, že upustil-li by semeno, hned by upustil přebytečné energie, a uklidnil by se. 

„Tedy se málo snažíš!" vedl si svou Vernon, „Nevěřím, že by Rasten odolal pokušení, kdyby se mu samo nabídlo. Je to jen měsíc, a všichni jsou na pokraji svých sil. Další čtyři měsíce nevydržíme."

 „Isabel má pravdu. Je to náčelníkovo rozhodnutí a to nelze změnit." Vložila se do rozhovoru Amélie. A měla pravdu, i Vernon to věděl. Náčelníkovo slovo, byl zákon a nedalo se o něm diskutovat.

 „A já vím..., ale jsme unavení. Něco se udělat musí...,"pohlédl na Isabel, „Cokoliv. Jsi přeci žena, po které touží, ne?!"

 „Tak on nezná, naše zvyky," povytáhl Daniel spiklenecky obočí, „Třeba bys mohla..." 

„O tom vůbec neuvažuj!" zašermovala mu prstem před obličejem, „Nechci slyšet žádný s tvých potřeštěných nápadů, bratříčku!"

 „Potřeštěných?!" zašklebil se, „Cožpak jsem ti někdy poradil špatně?" mrkl na ni, „Kdybys měla třeba robertka..., mohla bys ho pozlobit, a jeho pýcha by to neunesla a dal by si říci."

 „Robertka?! Děláš si srandu?! To vážně může napadnout jen tebe!"

 „Co je to?" Vykulila zvědavě oči Miura.

 „Robertek?" Otočila se na ni Isabel, „To je..., jak bych ti to..., kopie mužského penisu. Na hraní..." obrátila oči v sloup a pak si povzdychla, „Nikdy jsem sama žádný neměla. Nechtěla jsem se připravit vlastními silami o panenství, ale...,no..., kruci...," pohrávala si zamyšleně s náhrdelníkem, „Království za vibrátor! Kdybych jich tady měla alespoň několik, abys mohla pochopit..., ráda bych ti je ukázala. Ale..." v tom se otevřeli dveře a dovnitř vstoupil Rasten s Garettem v patách. Isabel vyskočila na nohy a vrhla se mu okolo krku. 

„Ulovili jste něco?" zapředla, když si ji přitáhl do náruče. 

„No ano. Několik jelenů a divokých sviní a..." ztuhl a zůstal zírat kamsi za její záda, „co je to?!" Zavrčel, a když se Isabel otočila, málem se poroučela k zemi. Stůl pod oknem byl plný vibrátorů různých velikostí.