„Na koni už jezdíš docela dobře." Zašeptal Rasten zamyšleně. 

„Mám dobrého učitele." Usmála se Isabel a prohrábla Rastenovy jeho neposlušnou kštici. Nacházeli se právě na louce, uprostřed lesů a Isabel se nemohla nasytit tou krásou. Naproti nim se tyčil hrad Sword Castle a okolo ležící lesy a louky, byl přímo ráj pro oči. Rasten ležel s hlavou položenou na jejím klíně, ale byl zamyšlený.

 „Daniel měl větší problém." Zašeptal znovu. 

„Ano, Daniel je vědec. Než si vypočítal průměrnou rychlost běžícího koně, vynásobenou absencí airbagu..., chvíli to trvalo." Zasmála se a Rasten zase jen přikývl.

 „Nechybí ti to..., auto? Přeci jen..., jestli to je tak, jak jsi říkala..." Isabel se podívala dolů, do jeho tváře. Jeho blankytně modré oči si ji zkoumavě prohlíželi a jí došlo, že má zřejmě obavy, jestli ji nechybí civilizace. Vyprávěla mu samozřejmě o životě tam, a Rasten poslouchal pozorně, a i když se mu to zřejmě někdy zdálo nepochopitelné, věřil jí.

 „Nebo ten bazén?" pokračoval smutně, „Já ti můžu nabídnout jen koupel v potoce. Nebo ele..., elektřina, televize, telefon a..."

 „Všechno po čem toužím, je zde, Rastene," přerušila ho, „Ani trochu mi to nechybí. Někdy jsem stejně měla pocit, že do té doby ani nepatřím. Cítila jsem se tak sama, mezi tolika lidmi. Ale zde..., jsem šťastná. Matka věřila na to, že ten náhrdelník nám přinese štěstí. I ona prý díky němu ho našla. A měla pravdu, můj pane. Našla jsem ho." Pohladila ho po tváři a sklonila se k jeho ústům, aby ho políbila.

 Rasten se nenechal dlouho pobízet. Polibek ji vrátil. Přitáhl si ji do náručí a obejmul ji svými mohutnými pažemi. V jeho náručí, se úplně ztratila. Líbal ji tak vášnivě a s takovou touhou, a přitom ji se jí dotýkal s takovou něhou, že nedokázala pochopit, že tak statný muž, je schopen takové něžnosti. Jakoby se bál, aby ji nerozmačkal. 

Nemohla pochybovat o tom, že po ní toužil. I ona, ač nezkušená, poznala jeho velikou touhu. Třásl se v jejím objetí a sotva popadal dech. A cítila dokonce i nezvratný důkaz jeho touhy, který ji tlačil do podbřišku. 

„Můj bože, Isabel," vydechl mezi její rty a znovu si ji ještě pevněji přitiskl k tělu, aby cítila jeho vzrušení, „Chci tě. A to tak moc, že se to nedá vydržet. Ještě nikdy, jsem po žádné ženě tolik netoužil, jako po tobě." 

„I já po vás toužím, můj pane," zašeptala mu do ucha, „Vezmi si mě, Rastene. To pro tebe jsem své panenství střežila. Patřím jen tobě." Ještě jednou přejel svými horkými rty po její šíji. Pak zatřásl hlavou k odporu a bolestně zasténal. Zprudka vydechl a posadil se. 

„Měli..., měli bychom jet." Dostal ze sebe, sotva popadaje dech. 

„Proč? To kvůli tomu, že je zvykem, aby první milování proběhlo až na svatebním loži? Tvá matka říkala, že to není pravidlo, Rastene. Také tě chci. Toužím po tobě stejně tak."

 „Dokážu obstát v té zkoušce!" zavrčel najednou naštvaně a hodil na ni rozzlobený pohled, „Když muži ve vaší době dokáží udržet svou touhu pod kontrolu, pak já to dokáži také! Vaši muži jsou jistě odolní a houževnatí, když jsou vystaveni takovému pokušení a odolají. Ale já stejně tak! Nebo snad pochybuješ o tom, že bych byl dost silný na to, abych obstál?!"

 „Ale Rastene..." vydechla Isabel udiveně. Konečně ji to došlo.