Rasten se nadechoval k další várce kleteb, pak ale jen zprudka vydechl. Díval se na ni a vlastně nevěděl, jestli ji má uškrtit, protože vtrhla do jeho života, i s tím svým potřeštěným bratrem a obrátila mu život na ruby. Nebo jestli ji má líbat, protože to bylo jediné, na co dokázal myslet, když byl s ní. 

Mračil se na ni, a pak si všiml Isabelina rozpačitého pohledu. Před očima mu úplně změnila barvu, na temně rudou. Pak mu došlo, že je vlastně nahý. A aby taky ne. Vždy spal nahý. Byl ve svém pokoji, ve své posteli a najednou se celá místnost zavalila zcela neznámými předměty.

 Isabela zalapala po dechu. Teprve po prvotním překvapení si uvědomila, že Rasten nemá na sobě zhola nic. Ne, že by nikdy neviděla nahého chlapa, přeci jen pocházela z jiné, civilizovanější doby, ale tohle bylo něco jiného. Byl to muž, po kterém toužila. A byl výjimečný. 

Poletoval zde vlastně stále do půl těla svlečen, ale v Adamově rouše, byl prostě úchvatný. Nemohla si pomoci, ale nedokázala odolat tomu, aby se nepodívala na jeho přirození. Málem se jí z toho pohledu podlomila kolena. Ihned odvrátila zrak, doufaje, že si toho nevšiml a polilo ji horko. 

Jeho penis dle jejího názoru byl i v klidovém režimu impozantní. Dokonce ji napadlo, že někteří muži této délky dosahují během erekce. Dostala nutkání si utřít pot z čela, když si uvědomila, jakých rozměrů, může tedy po té, dosáhnout. Odvrátila zrak, a doufala, že si nevšiml, jak se její chřípí zvedá pod jejím dechem. 

Ale Rasten si toho všiml. Otočil se, vzal ze zdi svůj tartan a ovázal si ho okolo boků. A bylo na čase, protože mu bylo jasné, že je z jeho nahoty rozrušená. Přeci jen, už byl zkušený muž a poznal, že je vzrušená, i když se to snažila skrýt. Jenže její vzrušení, probudilo i jeho, takže musel použít veškeré sebeovládání, aby se jeho penis proti jeho vůli neprobral k životu. A nedalo mu to moc práce, stačilo se podívat na tu záplavu neznámých předmětů ve svém pokoji, a znovu v něm vzkypěl vztek.

„Co má s tímhle..." pohodil naštvaně rukou do místnosti, „Společného, velikost mého pokoje?!"

 „No..., vlastně..."popošlápla Isabel rozpačitě z nohy na nohu. 

„A co to kruci je?! Nikdy jsem nic takového neviděl! A jak se to vůbec dostalo zrovna sem?!"

 „No..., jak..., jak bych to..." vykoktala. Stála před ním se sklopenou hlavou a přemýšlela, jak mu to vlastně vysvětlit. 

„Tvůj pokoj je náčelníku, nacpanej od podlahy až po strop, menstruačními tampóny." Ozval se Danielův pobavený hlas. Opíral se ledabyle o stěnu a vážně se dobře bavil. Když na něj Rasten hodil nechápavý pohled, odlepil se ode zdi, vzal do rukou jednu z krabiček a vytáhl tampón. Chytil ho za provázek a zahoupal s ním před Rastenovýma očima. „Tohle."

 „Co to zase kruci je?!" Zamračil se Rasten už značně naštvaně a otočil se na Isabel.

 „Tampóny," opakovala po bratrovy, „Přála jsem si je, a oni se tady najednou nějak..." pokrčila rameny, „zjevily." Dokončila šeptem. 

„A proč sis kruci přála zrovna tohle?" Došlo mu, na co to slouží, i když nepochopil jeho princip, „Miura by ti přinesla hadry nebo mech."

 Isabel zčervenala ještě víc, ale značně ji to rozzlobilo. Proč musela probírat zrovna s ním, svůj menstruační cyklus? Daniel jí nevadil, ale před ním se styděla. I když jak se zdálo, i on to vzal jako přirozenou věc. Ale mech? To nemyslí vážně. Jenže myslel, to věděla. 

„Mech?! To nemyslíš vážně, Rastene!"zašermovala mu naštvaně prstem před obličejem, „V naší době už mech tedy nepoužíváme! A ani já, si ho tedy za žádnou cenu nestrčím mezi nohy!"

 Rasten udiveně zamrkal. V koutku úst mu ale zacukalo. Její rozčilení, připadalo mu tak roztomilé. Přišlo mu úsměvné, ale zároveň vzrušující, že mu v rozčilení říkala jménem a tikala mu. 

Byla tak nádherná, že měl chuť tu její prostořekou pusu zlíbat. Sice by ji měl ztrestat, takhle se přeci s náčelníkem nemluví, jenže k jeho údivu se mu to líbilo. Její drobná postava se v té dlouhé, bílé košili krčila. Černé vlasy jí spadali až do pasu, a její oči planuly rozčilením. Hruď se jí vzdouvala rozrušením, a hroty jejích bradavek spatřil i pod režnou látkou. Málem nahlas zasténal. 

„Dobrá!" zatvářil se přísně a založil si ruce na prsou, „Tak mi to předveď. Chci vidět, jak se to používá, než ti schválím jeho použití. Ostatně..., jsem to nyní já, kdo nemá ani kde spát, že ano?!"