Marco se položil na svůj montážní vozík a s povzdechem se nechal pomalu a zvolna odsunout pod auto. Byl sice už podvečer, ale potřeboval práci dokončit. Bylo mu totiž zcela jasné, že auto, které mu den před tím přivezla jedna z bohatých paniček města Santa Clary, Vanessa Rossi, byla jen záminka. Však onen scénář zažíval už po několikáté, a již mu to značně lezlo na nervy. Někdy si vážně připadal jako jediný chlap v Santa Claře.

Vždy to bylo stejné... bohatá, načinčaná panička mu pod nějakou záminkou opravy svého luxusního auta přivezla svůj skvost k opravě, aby ho následně uháněla a vyžádala si jeho práce gigola. Catarina Lombardi se totiž evidentně netajila tím, že má milence, a před svými bohatými přítelkyněmi se chlubila. Ony dámy se tu pak střídaly jako na běžícím páse a Marcovi už to dávno lezlo krkem. Ne, pro ně, jak se zdá, nebylo kolikrát odpovědí.

Ležel na zádech, s pohledem upřeným na spletité trubky a dráty nad sebou, a soustředil se na opravu. Ruce měl umazané od oleje a na čele mu perlil pot, když se snažil dokončit práci. Najednou uslyšel zvonek u dveří dílny. Povzdechl si a vysunul se na vozíku ven, aby zjistil, kdo to je.

Ve své poloze v leže, jen mírně zvedl hlavu, aby zjistil, že to je žena. Už když vstoupila, bylo poznat, že je to jedna z bohatých dam. Neviděl ji sice ještě do tváře, ale její outfit, elegance a grácie s jakou kráčela, mu to napověděl. S nechutí znovu zajel pod auto, aniž by zjistil její jméno. Bylo mu totiž jasné, že se jedná o Vannessu Rossi, a i když jí důrazně odmítl, a řekl jí, že auto bude až pozítří, jistě ho přišla zase uhánět.

„Ještě jsem neskončil se svou prací!" Zavrčel Marco a snažil se soustředit na práci.

„To nevadí, počkám." Vydechla Gulia a zastavila se kousek od auta. Sice jí Marcova nevrlá nálada trochu vykolejila, a čekala vřelejší přivítání, ale odradit ji nedokázal.

Věděla totiž, že z oné novinky, že se má stát jejím mužem, nebyl nadšený. Leo ji vše vysvětlil, ale ona byla přesvědčena o tom, že on je právě muž jejího života.

Znala ho už i dost dlouho na to, aby věděla, že jeho občasné nevrlé chování nebylo znakem jeho přirozené povahy, ale jeho momentálních emocí. Někdy byl nevrlý a odtažitý, ale ona byla přesvědčena o tom, že tím jenom chránil sám sebe před okolním světem.

„To se kruci načekáš..." zabručel Marco sám pro sebe, ale Gulie ho slyšela dobře. Potlačila úsměv a povzdechla si. Už nebyla ta bezbranná a naivní šestnáctiletá holčička, než odjela. Nyní byla žena, která moc dobře věděla, co chce. A ona chtěla jeho za každou cenu.

Ji totiž oklamat nedokázal. Možná se bránil před světem slupkou tvrďáka, a vystavil si okolo sebe hradbu, aby k sobě nikoho nepustil blíž, ale ona byla rozhodnutá tu hradbu prorazit. Byla přesvědčená, že pod tím vším drsným povrchem se skrývá muž, který dokáže milovat celým srdcem i duší.