Leonardo Ferraro se zadíval na svého přítele, a vážně mu ho bylo líto. Byl jeho přítel, a musel si přiznat, že si ho i značně vážil. Marco byl sice paličák, ale hrdý a neuvěřitelně odhodlaný. Přes všechny překážky, které mu život postavil do cesty, se nikdy nevzdal. Byl to člověk, na kterého se Leo mohl vždy spolehnout, a to bylo něco, co si cenil víc než cokoliv jiného.

Leo věděl, že Gulia bude těžký oříšek. Byla stejně tvrdohlavá jako Marco a jejich otec byl schopen udělat cokoliv, aby ji uspokojil. Ale i přes to všechno, Leo nemohl dopustit, aby se jeho přítel ocitl v neřešitelné situaci.

Jenže problém byl, že měl rád i svoji potřeštěnou sestřičku. Na jednu stranu si říkal, že by Marco potřeboval ženu, aby se jeho život trochu rozsvítil, protože si zasloužil být šťastný, tedy by to řešením bylo, ovšem na druhou stranu chápal, že na to zamilovat se, vlastně ani nemá čas.

Byla to pro něj tedy neřešitelná situace. Byl budoucí boss mafie, a už nyní na něj jeho otec navalil většinu odpovědnosti, takže kdyby Marco nebyl právě jeho přítelem, neměl by s tím vůbec žádný problém. Prostě by ho přinutil. Kdyby to nešlo po dobrém, dotáhl by ho k oltáři třeba po zlém. Měl v rukách moc, o jaké se nikomu ani nezdálo, takže by to pro něj byla úplná maličkost.

Ovšem Marco, jeho přítel byl.

Měl tedy jedinou možnost, přesvědčit svou sestru, aby svého budoucího muže přesvědčila o tom, že ji miluje.

Federico Ferrara rozhodl, že Marco bude jejím manželem, protože jeho holčička to chce, a v tomhle ohledu neexistovala žádná diskuze. Dal ale Leovi půl roku na to, aby to vyřešil smírně.

Leo tedy Gulií oznámil, že má šest měsíců na to, aby si Marca získala. Vysvětlil jí, že se sice jejím mužem stane tak či tak, ale že kdyby šel do manželství dobrovolně, bylo by to pro ni lepší. Gulia, jak Leo předpokládal, souhlasila s jeho návrhem. Ona totiž Marca, i když byla ztřeštěná, opravdu milovala.

„Nemůžeš po mě chtít, abych si na krk pověsil ještě potřeštěnou ženskou. Už tak mám dost starostí s dvojčaty." Zamračil se Marco.

„Vím, že to není ideální situace, opravdu nemáš jinou možnost, kamaráde. Otec rozhodl a s tím neudělám nic, ani já. Dám ti ale půl roku..., když za tu dobu Gulia třeba prohlédne, a zruší svatbu sama..." pokrčil rameny a Marco jen nevěřícně potřásl hlavou.

„Půl roku... to je málo času na to, aby změnila názor, Leo..." povzdechl si a chopil se další láhve.

„Říkal jsem ti, že dnes se nám tvoje zásoby hodí, příteli." Pokusil se Leo odlehčit situaci. Za každou cenu se snažil být nestranný, ale přichytil se přitom, že by byl sám rád, kdyby se Marco do Gulie zamiloval též. A když o tom tak přemýšlel, nepřišlo mu to vůbec jako nesplnitelné přání.

Jejich přátelství trvalo již tak dlouho, a moc dobře si pamatoval, že než Gulie před třemi lety odjela, díval se na ni nějak jinak než po celou tu dlouhou dobu, co ho sem do jeho domu chodila otravovat. Gulie už tehdy totiž rostla do krásy. A to ji ještě neviděl dnes.

„Fajn..." vydechl Marco a podal Leovy sklenku, „Musím ji tedy přesvědčit, že nejsem ideální partner, a že její představy o mě, byli jen pouhá iluze."