„Gulia se vrátila..." vydechl Leo a zadíval se na svého přítele. Marco na chvíli ztuhl, pak se ale nahlas rozesmál.

„Tak už chápu, proč jsi tak mimo, kamaráde...," zalykal se smíchy, „Bojíš se, aby se tohle..." kývl hlavou k pokojům dvojčat, „nestalo zase i tvou noční můrou." A vůbec by se tomu nedivil. Však Gulia byla stejně ztřeštěná, jako dvojčata.

Vzpomněl si na to, když ji potkal poprvé. Bylo to za dosti nebezpečných událostí, a jistě ji zachránil život. Tehdy desetiletá Gulia spadla do rozbouřeného potoka, a on zcela náhodou šel kolem. Bylo mu právě patnáct a neváhal ani na okamžik, i když jak se později dozvěděl, měli oba více štěstí nežli rozumu. Dokázal však Gulii zachránit, protože měl přeci jen více sil.

Od toho dne však šlo všechno z kopce. Ani ne pár měsíců na to, jeho rodiče zemřeli při autonehodě a on zůstal sám, s pětiletými sourozenci. Vehementně však stál coby patnáctiletý výrostek na svém, že sourozence do ústavu nedá a vychová je. K jeho údivu a štěstí, mu to nakonec úřady povolili, a ještě k tomu mu přidělili dům, který byl právě na kraji pozemku nejobávanějšího mafiána ve státě, Federica Ferrara.

A tehdy také začalo jeho přátelství s Leem. Gulia totiž v něm zřejmě viděla svého prince na bílém koni a měl ji v domě nastěhovanou téměř denně. Dvojčatům bylo pět a s desetiletou Gulií, měl nyní na krku hned trojitou pohromu. A tak Leo, jelikož zase dohlížel na svou nezbednou setru, se stal jeho přítelem.

A tak pomalu ubíhal čas. Měsíce a roky, a Gulii to nepustilo. Leo tedy trávil v jeho domě spoustu času, protože dohled nad Gulií, byl někdy větším utrpením než nad dvojčaty. Spolu měli kolikrát co dělat, aby trojici uhlídali.

Když Gulie před třemi lety odjela, bylo ji tehdy šestnáct, a jemu s Leem jednadvacet. Už tehdy si Marco ovšem začal všímat změn, které se s Gulií staly. Rostla do krásy, i když její ztřeštěnost se ji ne a ne pustit.

„Tak nějak..." připustil s povzdechem Leo, „Obávám se, že máš pravdu."

„Ne!" vyprskl Marco znovu smíchy, „Neříkej, že je stále stejná. Však už ji musí být..., devatenáct?"

„O to je to horší, kamaráde, a znáš našeho otce, Gulii nic neodmítne. A když říkám nic..., tak tím myslím nic." Povytáhl na svého přítele obočí.

„Co si kruci zase vymyslela?" polkl Marco další výbuch smíchu, „Potřebovala by spíš nasekat na zadek, jak tak koukám."

„Jo..., to ovšem může udělat až její manžel..." povzdechl si Leo a nalil další dvě sklenky.

„Manžel? Takže ji chceš vdát?"

„Ano..., a ženicha si vybrala sama," odpověděl Leo po krátké odmlce a dlouze se zadíval Marcovi do očí.

Marco se nejprve rozchechtal na celé kolo, protože podobné situace spolu zažívali mnohokrát, když řešili její průšvihy i průšvihy dvojčat. Pak ale pomalu umlkl. Zalapal po dechu a pak se několikrát zhluboka nadechl.

„To si děláš prdel!" vydechl a zamračil se. Leo mu podal sklenku a oba ji do sebe rázem obrátili.

„Ne! Bohužel, kamaráde. Gulie má jasno od té chvíle, kdy jsi ji zachránil život..."

„Bylo ji deset kurva! Jak mohla mít jasno?! A pak..., teď už je dospělá a..."

„No právě..., je dospělá. Alespoň tedy po vizuální stránce..., ale ztřeštěná je pořád stejně..."

„A to chceš kurva abych si ji vzal?! To nemůžeš myslet vážně!" Skoro mu přeskočil hlas. Kopl do sebe obsah další sklenky, opřel se do křesla a unaveně si protřel spánky.

„Bohužel, myslím," přikývl Leo. „Gulia je přesvědčená, že jsi její osudová láska. A když si něco vezme do hlavy, tak to prostě musí být. A znáš našeho otce, ten jí v tom ještě pomůže."

„Tohle je fakt noční můra," povzdechl si Marco. „A co mám teď dělat?" Zamračil se na Lea, „Jsi kurva budoucí boss mafie La Famiglia Di Ferrara, takže prakticky můžeš vše! Tak něco udělej!"

„O to se právě snažím, brácho..." uchechtl se Leo smutně, „Snažím se tě přesvědčit, že nemáš jinou možnost."