Marco De Luca se oblékl do perfektního, ručně šitého obleku na míru, i když právě onen styl oblékání zcela nesnášel. Neměl rád tak formální a okázalý styl oblékání, a nosil ho jen tehdy, když se po večerech stával příležitostným superhrdinou.

Onen výraz "superhrdina" si vymyslel před třemi lety, když začal po večerech pracovat jako gigolo bohatých dam. Sice vlastnil malou autodílnu, a jeho služeb využívali hlavně nejbohatší lidé z celého okolí, ale vzhledem k tomu, že se sám už od svých patnácti let staral o své dva sourozence, dvojčata Sophii a Lucu, nikdy neměl peněz nazbyt. Dokud byli dvojčata malá, vyšel tak tak, ale když nastoupili školu, začal se jeho rozpočet zužovat. Jak stárli a přicházeli do puberty, potřeboval stále více peněz, a tehdy se shodou náhod dostal právě k této práci.

Jednou totiž jeho dílnu navštívila bohatá panička, manželka místního starosty, Caterina Lambordi a jak se zdálo, zcela ji uchvátil. Jelikož byl sám, a ona byla opravdu krásná a znalá ve svádění, vyspal se s ní. Sex potřeboval, tak v tom neviděl nic špatného, ale Catarina ho začala uhánět čím dál více. Dokonce mu nabídla za jeho služby tolik peněz, o jakých se mu ani nezdálo, a tak nakonec svolil, že se stane jejím milencem. A tím vlastně začala jeho dráha superhrdiny, protože se mu nabídky začaly jen hrnout a někdy měl pocit, že je snad jediným chlapem ve Santa Claře.

Výraz superhrdina, si ovšem vymyslel kvůli dvojčatům. Tehdy jim bylo sotva jedenáct, a když po večerech odcházel za „prací" musel jim nějak vysvětlit kam jde.

Dnes byli již o tři roky starší, a už moc dobře věděli, co jeho práce po nocích obnáší. A vzali to vcelku dobře, obzvláště Luca. A aby taky ne, mužské myšlení se nezapře. I když tedy do muže měl ještě hodně daleko. Zatím byl samá ruka a samá noha, ale bylo jisté, že jednoho dne bude stejně vysoký a mohutný, jako on.

Za to jeho sestra rostla už nyní do krásy. Začala se kulatit a koukat po klucích. Nejhorší ovšem bylo, že se zakoukala do jeho přítele, Leonarda Ferrara, který byl stejně starý, jako on a nástupce Federica Ferrara, bosse mafie La Famiglia De Ferrara. Nikomu to sice neřekla, ale jeho oklamat nedokázala. A naštěstí to netušil ani Leo.

Však to byl právě Leo, kdo zde kolikrát jeho sourozence, když byli menší hlídal. I když hlídal, zřejmě nebylo to správné slovo.

Jeho přítel Leo Ferrara, byl sice obávaný mafián a nástupce jeho otce, a kdo ho neznal, třásl se před ním strachy, protože dokázal být velice přesvědčiví. On ho ovšem znal zcela jinak. V soukromí byl úplně jiný.

„No ne! Tak já si přišel pokecat abych přišel na jiný myšlenky, protože nevím, kde mi hlava stojí, a ty máš zase kšeft?" Zasmál se Leo Ferrara, když Marco otevřel dveře svého pokoje a vstoupil do obývací místnosti. Poznal to hned, dle Marcovi vizáže. Oblek totiž nosil jen tehdy, když se stával superhrdinou.

„Jo! I když nemám dnes právě náladu se přetvařovat..." Zamračil se Marco a usadil se naproti svému příteli do křesla.

„Tak to nech být..." zašklebil se Leo a nalil dvě sklenky whisky, které už leželi na stole, jelikož se zatím sám obsloužil, „Nebo si sám potřebuješ zapíchat?"

„Ani ne, už mám nějak toho všeho plné zuby. Zvláště Catariny, ale..."

„Kolikrát jsem ti nabízel že peníze nejsou problém, kamaráde, tak proč to nepřijmeš?"

„Ani náhodou! Dokážu se o sebe postarat sám. A než začneš s další přednáškou, tak ti rovnou říkám, že na to právě nemám náladu!"

„O je!" rozchechtal se Leo, „Dvojčata? Co zas provedli?"

„Co provedli?!" vydechl Marco a vypustil přebytečný vzduch z plic. Pak pískl na prsty a za chvíli se otevřeli dvoje dveře. Nejprve se přišourala Sophie, a už dle jejího výrazu Leo poznal, že aktérem další pohromy, byla právě ona.

„Tak mrkni..." Ucedil Marco, když z dalších dveří vykoukl jeho mladší bratr a hodil do sebe obsah skleničky.

V tu chvíli Leo propukl v nezastavitelný smích.