Jdi na obsah Jdi na menu
 


MAFIÁNSKÁ PRINCEZNA 2 ČÁST

„Ještě tě to nepustilo?" Povzdechl si Federico Ferrara, boss jedné z nejmocnějších mafií, La Famiglia Di Ferrara.

S láskou se podíval na svou malou holčičku. Sice ji už bylo devatenáct let, ale pro něj byla stále tou malou a rozkošnou dceruškou.

A i když jako boss mafie měl pověst nelítostného a nesmlouvavého muže, před kterým se všichni třásli, když se jednalo o jeho dceru Gulii, proměnil se v hotového beránka. Nic ji nikdy nedokázal odmítnout. Však byla tak moc podobná jeho zesnulé ženě, až mu to bralo dech.

Co bylo ovšem horší, byla snad ještě více ztřeštěná jak ona a vědoma si jeho slabosti k ní. I když, když tak občas vzpomínal, jeho žena mu přivodila mnoho krušných chvil, svou bezprostředností a naivitou, kterou po ní Gulie zdědila.

A jeho slabost, když se jednalo o dceru, pocházela jistě i z toho, že byla prakticky jedinou ženou v domě. Když ovšem nepočítal jejich starou, téměř pětasedmdesátiletou chůvu Rosu a několik žen, coby sloužících. Ostatní sloužící a bodyguárdi, byli pouze muži.

Byl samozřejmě pyšný i na své tři syny, kteří ovšem svou mladší sestřičku rozmazlovali a střežili stejně, jako on. Leonardo, Dante a Ricardo, byli též jeho chloubou a moc dobře věděl, že se na ně vždy a za každých okolností může spolehnout.

„Jak se zdá, tak nepustilo, že ano sestřičko?" Zašklebil se Leo, čtyřiadvacetiletý muž, nejstarší z bratří a Federicův nástupce. A právě jako budoucí boss mafie, mělo jeho slovo největší váhu a význam, krom jeho otce ovšem.

„Nepustilo otče," ignorovala Gulia svého bratra, „Jsem si tím jistá od chvíle, kdy mne zachránil..."

„Jistě..." přerušil ji Federico, „Vím, dceruško. Od chvíle, kdy tě zachránil před utonutím. Jsem mu za to nadosmrti vděčný, nicméně..., je to jen mechanik. Opravuje auta a..., je chudý, jak kostelní myš."

„No..., tak chudý už zase není..." zasmál se zase Leo, „Ten nový přivýdělek, mu docela dost vynáší."

„To jistě..." přidal se Dante a zašklebil se na svou sestru, „Je prý hodně žádaný a šikovný."

„Pokud narážíte na jeho práci gigola, tak máte smůlu. Všechno vím," mrkla Gulia na své bratry, jako by se vlastně vůbec nic nedělo, „A po svatbě..., s tím skončí." Hrdě vystrčila bradu vpřed a Federico si už po několikáté povzdechl.

„Takže tě to nepustilo..." Řekl spíše jako konstatování a Gulie horlivě zatřásla hlavou k odporu. Oplatila svým bratrům uličnický škleb a nasadila vítězoslavný výraz. Bylo totiž jisté, že ji otec neodmítne.

Federico se zamyslel a už po několikáté, zhluboka vydechl. Když svou dceru před třemi lety posílal na studia, doufal, že až se vrátí, tak ji ten bláznivý nápad se vdáváním pustí. Jenže jak se zdá, tak ne.

Už více jak devět let byla zamilovaná do Marca De Lucy. Nejprve v tom viděl dětské, a později pubertální poblouznění. Koneckonců, kdyby nebylo jeho, a jeho veliké odvahy, rozbouřená voda by ji zabila. Od něj to byl jistě velice statečný čin a bylo jisté, že kdokoliv slabší by to nezvládl, ale přeci jen, stále byl jiné sorty nežli oni.

I když musel uznat, že se postavil i dosti vyspěle k tragické události, kde zemřeli jeho rodiče. Jeho malým sourozencům bylo tehdy jen pět let a on, jako patnáctiletý mladík, je vychovával sám. Dokázal se dokonce i vyučit mechanikem a platil za velice šikovného opraváře aut všeho druhu.

A on, ač Marco o ničem tedy neměl ani tušení, zaštítil ho svým vlivem, aby mu jeho sourozence nevzali a mohl je coby sotva pubertální mladík vychovávat. Dokonce zajistil, aby se mohli nastěhovat do opuštěného domku na pokraji jeho panství a zaplatil mu školu. Marco ale sám o ničem nevěděl. Neměl ani ponětí o tom, že za vším stál on, boss mafie La Famiglia Di Ferrara, protože bylo jisté, že by to nepřijal. Byl totiž velice hrdý a odvážný a musel si přiznat, že jemu samotnému se zamlouval pro jeho čestnost. Ovšem manžel dcery bosse mafie?

„Nepustilo a nepustí, otče..." zkusila to Gulia znovu a přitulila se ke svému otci, který rázem roztál jako zmrzlina na slunci.

„No dobrá..." rozchechtal se Leo, protože mu bylo jasné, že jeho malá sestřička zase vyhrála, „Jen bych rád věděl, jak ho přinutíš?" Povytáhl pobaveně obočí. On zvláště by nebyl proti tomuto sňatku, protože právě Marco byl jeho nejlepším přítelem, ale tušil, že tak jednoduché to mít Gulia nebude.

„Jak..." zamrkala Gulia, „Můj otec je boss nejvlivnější mafie ve státě a mám tři velké a obávané bratry, ne?"

„Gulie!" ozval se ženský hlas z druhého konce místnosti, „Nemůžeš svého otce nutit k něčemu takovému..." Zamračila se stará dáma přes skla tlustých brýlí na svou chráněnku.

„Ale Roso, přeci víš, že ho miluji," Stála si na svém Gulia a vykouzlila na svou chůvu jeden ze svých nejmilejších úsměvů, „Proč bych tedy nemohla? Však on mě taky miluje. Vím to. Jenom o tom ještě neví." Stála si tvrdohlavě na svém.

„No, to je asi dost velký problém," Zasmál se nejmladší z jejích bratrů Ricardo, „Nemyslím si, že zrovna Marco De Luca by hledal manželku. Jak jsem slyšel, ženušky všech vážených pánů ze Santa Clary mu leží u nohou a platí ho zlatem."

„Mě nerozhodíš bratříčku!" zašermovala mu naštvaně před nosem, „Jak jsem řekla, až se vezmeme, s práci gigola je konec. O to se postarám."

„Takže tobě nevadí, že už opíchal polovinu ženského pokolení Santa Clary?" Zatvářil se Ricardo na oko zděšeně.

„Ne! Je svobodný muž, a alespoň nabere v této věci jisté zkušenosti. Což se do manželství hodí. Ale až nebude svobodný...!" vystrčila na něj bojovně bradu, ale Leo jejich rozhovor rázně ukončil jediným pohybem ruky.

„Když otec svolí, bude svatba! Ovšem jak jsem řekl..., pochybuji o tom, že by se právě Marco tak lehce podvolil."

 

 
 

 


Portrét



Archiv

Kalendář
<< únor / 2025 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 256861
Měsíc: 6731
Den: 129