Když Marco vstoupil do svého domu, jako by měl déja vu. Dvojčata byla evidentně nadšená, že se Gulia vrátila a pohled na ně a na Gulii, jak se baví a smějí, mu připomněl úplně stejné okamžiky před třemi lety.

Jen se ale zamračil a nepozorovaně se protáhl do koupelny a zabouchl za sebou dveře. Napustil si vanu, i když obyčejně se jen sprchoval, ale doufal, že třeba nebude mít Gulia tolik trpělivosti a zatím odejde. Nebo je tu ještě jedna možnost, mohl by se při troše dobré vůle i utopit.

Když ale asi po dvou hodinách vyšel z koupelny, byl bohužel živý a Gulie byla stále tu. S nevrlým a naštvaným výrazem ve tváři vstoupil do obývacího pokoje. Nahnal dvojčata do svých pokojů a pak si nalil skleničku whisky.

Celou tu dobu se na Gulii nedíval, a snažil se ji ignorovat, i když to bylo značně těžké. Její vůní byl prosycen snad celý jeho dům. A stačilo, aby periferním viděním zahlédl její tělo v oné rudé a sexy róbě, a zvýšil se mu tlak.

Ač musel přiznat, že Gulia už nebyla dítě a byla z ní překrásná žena, za žádnou cenu nehodlal přehodnotit své rozhodnutí, se neženit. A nedokáže ho přinutit ani samotný bos mafie La Famiglia Di Ferrara.

Naplánoval si, že se bude ze všech sil snažit se Gulii zhnusit. Zošklivit a přesvědčit ji, že on není ta správná partie na ženění. A měl na to půl roku, takže byl přesvědčen, že za tu dobu Gulia pochopí, že není ten pravý.

„Nandám ti večeři." Řekla náhle Gulia, když se Marco posadil se skleničkou v ruce do křesla. Pohled na něj, ji znovu rozbušil srdce. Na sobě měl černé plátěné kalhoty na šňůrku, bílé tričko a byl bos. A byl prostě dokonalý. Jeho svaly se při každém jeho pohybu pod tričkem rýsovali a jeden pramen jeho mokrých vlasů mu spadl do čela.

„Nemám hlad." Vyštěkl naštvaně a snad ještě více se zamračil. Gulia se ale nenechala odradit.

„To nevadí, Marco. Přesto ti nandám večeři. Možná změníš názor, až ucítíš tu vůni," řekla klidně a odešla do kuchyně. Marco ji sledoval, jak mizí za rohem, a znovu si povzdechl.

Seděl v křesle a upíjel whisky, zatímco přemýšlel o tom, jak se jeho život změnil od chvíle, kdy se Gulia vrátila. Bylo to jako by se vrátily všechny staré pocity a vzpomínky, které se snažil potlačit.

Gulia se vrátila s talířem plným jídla a položila ho na stůl před Marca. „Tady máš. Doufám, že ti to bude chutnat," usmála se a posadila se naproti němu.

Marco se na ni podíval a cítil, jak se jeho srdce znovu rozbušilo. Byla tak odhodlaná a plná života, že ho to fascinovalo. Ale zároveň ho to děsilo. Nechtěl se otevřít a riskovat, že bude zraněn. Za žádnou cenu.

„Proč to děláš?" vydechl nakonec tiše, „Víš, že je to zbytečné. Nechci se ženit a nikdy nebudu. A nepřinutí mne, ani tvůj otec."

„No..., protože tě miluju, Marco," odpověděla úplně klidně, „A o tom, co chci já, nebo ty, se nemá cenu bavit. Máme půl roku, a já jsem přesvědčená, že za tu dobu si uvědomíš, že mě taky miluješ."

„To těžko!" Zamračil se na ni, „A pak..., nejsem právě vhodná partie pro někoho, jako jsi ty. Podívej se na mě a na tebe! A pak..., víš, jak žiju..." sypal ze sebe s nadějí, že ji odradí.

„Já jsem jiného názoru," pokrčila ledabyle rameny, „A co je špatného na tvém způsobu života?" Povytáhla na něj obočím, přehodila si nohu přes nohu a odhodlaně vystrčila bradu.

„Všechno!" vyštěkl zase Marco, „Jsem workoholik, od rána do večera jsem v dílně a nemám čas na nic jiného. Nechci být pořád pryč a nechci, aby někdo musel žít takhle."

Gulia se usmála a přikývla. „Ale miluješ to, co děláš, že? Je to tvoje vášeň. A já to respektuji. Mohli bychom najít způsob, jak to vyvážit."

„Vážně? A co moje minulost? Nemůžu ti říct všechno, co jsem zažil. Mám své démony, a ty bys je nemohla snést," pokračoval Marco, doufaje, že jí to odradí.

„Všichni máme démony, Marco. Já mám své vlastní. Ale láska je o tom, že se s nimi naučíme žít a společně je překonáme," odpověděla Gulia klidně.

„Kruci!" Vyštěkl zase Marco a hodil do sebe obsah skleničky, „Podívej se na ten propastný rozdíl mezi námi! Ty jsi z bohaté rodiny. Dcera bosse mafie a kdo jsem já?!"

„Muž, kterého miluji." Usmála se Gulie a klidně mu pokynula hlavou, „Co tam máš dál?"

„Jsem gigolo! Živým se tím, že ženám poskytuji sexuální uspokojení!"

„Až se vezmeme, skončíš s tím."

„Kurva posloucháš mě vůbec?!" přeskočil mu hlas rozčilením, „Ošukal jsem polovinu Santa Clary!"

„No a? Alespoň budeš vybouřený a muž by měl být v tomto směru zkušený," mrkla na něj, „Co tam máš ještě?"

„Co tam mám ještě?!" vyštěkl a vyskočil na nohy, „Děláš si ze mě prdel?!"

„To bych si nedovolila." Odvětila zase zcela klidně.

„A co když s tím nebudu chtít skončit? Ha?!" Vykřikl. Zastavil se v pohybu a založil si ruce na prsou, „Líbí se mi to! A pak..., práce gigola mi poskytuje to, co potřebuji! Jsem dominant a těm ženám se líbí být subinkami!" Vychrlil ze sebe, s očima navrch hlavy. Samozřejmě že to nebyla pravda, ale nic lepšího ho momentálně nenapadlo.

„No a?" usmála se sladce a způsobně si uhladila svou sukni. Dávala jí to totiž možnost sklonit hlavu a potlačit smích.

Bože, jak ho milovala. A teď možná ještě víc než kdy předtím, protože poznala, jak moc se brání sám před sebou.

„Respektuji to. Každý máme něco. A pak..., pochopila jsem, že právě proto chceš sepsat tu smlouvu. Takže..., můžeme se do toho pustit."