„Říkala jsem přeci, že jsem tě přišla navštívit. Vážně jsem se nemohla dočkat, až tě uvidím, Marco." Vykouzlila svůj nejmilejší úsměv. Pak se prostě neubránila a vrhla se k němu, aby ho políbila.

Marco ale jako kdyby zkameněl. Nějakou dobu na ni zíral tak, jako kdyby přemýšlel, jestli se mu jen nezdá.

Gulie se ovšem nenechala vyvést z míry. Konečně byla doma a konečně bude moci bojovat o lásku svého prince.

„Bu..., budeš špinavá..." vydechl konečně Marco, když se Gulie odtáhla a způsobně si uhladila své šaty.

„To nevadí." Zašeptala a zčervenala. Pohled na něj, ji totiž úplně podlomil kolena.

Byl do půl těla nahý, jen v tmavých montérkových kalhotách a vypadal jako ztělesněný bůh sexu. Na tváři měl několik černých šmouh od oleje a totéž i na hrudi, která mimochodem za ony tři roky ještě snad nabrala na objemu.

Byl svalnatý, vysoký a na jeho těle nebyl jediný gram tuku navíc. Kůže na hrudi se mu leskla potem a olejem. Dokonce se přistihla, jak téměř fascinovaně hledí na tmavé chloupky na jeho prsou. Líbilo se jí, jeho pevné a vypracované tělo, které vyzařovalo sílu a rozhodnost.

Gulia nemohla odtrhnout oči od Marca. Její srdce bušilo rychleji a cítila, jak jí kolena podklesávají pod tíhou emocí.

„Nemůžu uvěřit, že jsi tady...," řekl Marco konečně a jeho hlas zněl měkčeji, než by si přál.

Pohled na ni, mu totiž téměř vyrazil dech. Nestála před ním ta malá holka, kterou zachránil z rozbouřené vody. Ani tak puberťačka, která ho stále uháněla a která mu dlouhých šest let přidělávala starosti, protože se prakticky nastěhovala do jeho domu. Ani ta dospívající a krásná dívka, která před třemi lety odjela. Nyní před ním stála žena, která byla prostě překrásná. Byla snad ztělesněním snu každého muže. Ovšem stále zřejmě stejně potrhlá, jako kdysi.

„Jsi také rád, že mě vidíš?" Neudržela se Gulie a zadívala se do jeho pronikavých očí. Potřebovala slyšet, že ano. Nebo alespoň náznak toho, že mu chyběla.

„No, já..." dostal ze sebe Marco ztěžka a hřbetem dlaně si setřel krůpěj potu, stékající po jeho čele, „Samozřejmě že jsem." Řekl nakonec, ale nejraději by si za to nafackoval.

A nejraději by si nafackoval za to, jak na ni reagovalo jeho tělo. Líbila se mu. Vzrušovala ho už jen její přítomnost a její vůně, která přehlušila i pach všudypřítomného oleje.

„To je dobře, Marco..." mrkla na něj, způsobem, který znal moc dobře, „Takže mě pozveš dál? Probereme tedy smlouvu důkladněji, když na tom trváš. Nejprve se vykoupeš a já zatím připravím něco k večeři..." chrlila ze sebe bezstarostně, „A taky se těším na dvojčata." Dodala a rozešla se ke dveřím jeho domu.

Marco ještě chvíli stál, jako kdyby mu nohy přirostly do země. Několikrát se dokonce pokusil otevřít ústa k protestu a něco ji říci, ale vždy jen zalapal po dechu. Když úplně klidně vplula do jeho domu a zaslechl zevnitř hlasitý smích a radost dvojčat, pochopil, že nemá jinou možnost.

Povzdechl si, a pak se poslušně rozešel ke dveřím.