Elisa zalapala po dechu a znovu ustoupila o krok vzad. A s každým dalším jeho krokem udělala další. 

Pomalu se k ní přibližoval s hlavou mírně skloněnou, a jeho černé oči zářily vztekem. Vytočila ho na nejvyšší míru. Vlastně nechápal, že ji to dovolil.

 Proč ho tak nesmírně rozčiluje, každé její slovo? Měla by přeci bez podmínek, a bez řečí, udělat co ji říká. Nestává se, aby mu kdokoliv odporoval. Většinou stačí vědomí, kdo je, a pouhý pohled na něj, a každý se velmi rychle podvolí jeho přání. Již jen vědomí toho, že je samotný vládce pekel, každého přinutí spolupracovat bez toho, aby musel použít svou sílu a moc.

 „Zřejmě si dost dobře nechopila, své možnosti, Eliso," procedil skrz zuby, „tohle je Tarakos. Zde, se nachází brána do podsvětí, a stačí jediné lusknutí mích prstů, a tvá duše bude navždy bloudit v temnotách."

 Elisa narazila do zdi, a on se zastavil v její těsné blízkosti. Slyšel, jak ji divoce bije srdce strachy, ale stejně se mu snažila vzdorovat.

„To ty si nepochopil své!" vyprskla statečně, ale dalo ji to více práce, než si myslela. Spíše vztek a zlost na něj, mluvily za ní, „nikdy nebudu skákat, jak ty pískáš!" Opřela hlavu o zeď, ve snaze se mu co nejvíce vzdálit. Však jeho oči zapláli hněvem a zlostí. 

„Jak myslíš!" procedil skrz zuby. Měl na ní takový vztek, že se divil sám sobě.

 Přeci mu mohla být ukradená. Neměl by ho její vzdor vůbec rozčilovat. Vůbec by se neměl ani pozastavit nad jejím odporem. Měl by být nad věcí, jako vždy. Ale nebyl, a to ho naštvalo ještě více.

 Nechtěl to udělat, přeci to neměl zapotřebí. Mohl, mít jakoukoliv ženu se mu zachtělo. Během minuty, by se v jeho posteli nacházela nejkrásnější žena, jakou by si přál. Ale ke svému vzteku, nedokázal s ní přestat bojovat.

 „Svlékni se!" přikázal a jeho oči zaplály jak dva uhlíky, „chci vidět tvé tělo! Chci kruci vidět, co mi patří!" 

Elisa se zadívala do jeho planoucích očí, a ztuhla. Na moment to vypadalo, že snad ani nedýchá. Pak udělala několik roků stranou, a postavila se před plápolající oheň v krbu.

 Vztáhla ruce a dotkla se ramínek svého trička. Lucifer se zhluboka nadechl. Ani se nehnul, a hltal pohledem její pohyby. 

Odhodila své tílko a krátké šortky. Zprudka vydechl, když si ji změřil pohledem. A když sáhl na zapínání své podprsenky, pomalu nedýchal. 

Pak stáhla bílé kalhotky, a když se svezli k jejím nohám, a stanula před ním nahá, vypustil přebytečný vzduch z plic. 

Byla nádherná. Ještě se mu nestalo, aby ho pouhý pohled na ženu, tak vzrušil. Byl přeci satan, své emoce měl pevně pod kontrolou. Ale tato dívka, jak se zdá, se vymykala všem jeho představám. 

Byla nesnesitelná. Prostořeká. Její jazyk byl pichlavý, jako břitva. Divoká a nespoutaná. Na první pohled se zdála zkušená a protřelá, a přitom cítil, že je ještě panna.

 A byla překrásná, skoro mu to vyrazilo dech. Její bujné křivky, byli pro něj tak opojné. Nedokázal spustit zrak z jejího kyprého poprsí, a když ji rukou naznačil, aby se otočila, a on spatřil její zadeček, pomalu zasténal. 

Několik dlouhých okamžiků jen stál, a kochal se její krásou. Nedokázal pochopit, jak se v něčem tak andělském, může nacházet taková čertice. 

A přistihl se při tom, že nechce krotit její emoce. Že ani nepřemýšlí o tom, co by jinak udělal. Však ji mohl přimět k poslušnosti stejně rychle, jako ji dokázal svléknout.

 To on ale najednou nechtěl. Chtěl přijít na to, co se v ní ještě skrývá. A jak daleko je ochotna v boji s ním, ještě zajít.