„Nemůžeš mne přinutit!" vykřikla Elisa, snažíc se o pevný tón hlasu. Ale třásl se jí strachy. Byla si téměř jistá, že to musel poznat. 

Dívala se s doširoka rozšířenýma očima na postavu před sebou, a kdyby se neopírala zády o zeď, byla si jistá, že by se svezla na zem. Nemohla uvěřit svým očím. Satan vážně existuje? A ona se nachází v samotném pekle? Nahlas polkla. 

„Můžu tě přinutit, k čemu budu chtít," ozval se hromovým hlasem, „tvůj vzdor, ti moc nepomůže! Škodíš sama sobě, Eliso!" 

Změřil si ji planoucím pohledem. Třásla se strachy, jako ostatně každý, kdo ho kdy viděl. Ale ohromovalo ho, jak moc se snaží, to na sobě nedat znát. Sotva stála na nohou, a přitom se mu snažila vzdorovat. 

„Nejsem tvoje loutka," vydechla náhle, a vytrhla ho z jeho myšlenek, „nevidím jediný důvod, proč bych se měla svléci!" Vzdorovitě vystrčila bradu dopředu.

 Ohromeně povytáhl obočí, a po tváři mu bezděčně přelétl úsměv. Její odvaha, ho vážně ohromovala. Však o mnoho silnější a statečnější muži, se roztřásli strachy v jeho přítomnosti. Většinou nemusel ani použít svou sílu, a stačil pouhý pohled na něj, aby se každý strachy zalkl. A ona? Nevěřícně si odfrkl. 

„Já ano!" zamračil se na ní, „jeden z důvodů je, že nechci sakra kupovat zajíce v pytli!" 

Elisa udiveně rozšířila oči a její dech prozradil, že její emoce zcela převálcovali její obranný systém. 

„Zajíce v pytli?" vyprskla směrem k němu a rozčileně zašermovala prstem ve vzduchu, „co si kruci o sobě myslíš?!" skoro ji přeskočil hlas rozčilením. Adrenalin v její krvi udělal své. Odlepila se ode zdi a udělala několik kroků směrem k němu. Zřejmě si ani v euforii rozčilení neuvědomovala, co dělá. 

„Nepřinutíš mě!" zaskřípala zuby a zpříma se mu podívala do očí. Stála tak blízko něho, že se sama divila, že necítí horko jeho ohně. Díval se na ni shůry, s přimhouřenýma očima a pevně semknutými rty. 

„Zapomeň na to, že bys mě někdy mohl spatřit nahou! To se tobě, nikdy nepoštěstí!" vyprskla a znovu zašermovala prstem. 

Lucifer se zhluboka nadechl. Měl co dělat, aby udržel své emoce pod kontrolou. Nemohl věřit, jak se mu toto lidské nedochůdče postavilo. Její odvaha ho naprosto odzbrojila. Ještě nikdy v životě, se mu takto nikdo nepostavil. Natož někdo, jako ona. 

Přeměřil si ji pohledem. Však byla drobná, křehká a zranitelná jako dítě. Jediný jeho pohyb, myšlenka, a stala by se loutkou v jeho rukou. Mohl ji rozmáčknout jak červa. Navždy ji smazat z povrchu zemského. Mohl udělat cokoliv, ale ke svému úžasu zjistil, že se mu její vzdor a odvaha líbí. 

„Nikdy! Rozumíš!" vykřikla znovu a nevšimla si pro své rozrušení, jeho varovného pohledu, „nikdy, se před tebou nesvléknu! Nikdy, se nestanu ženou satana!" Poslední slova již jen spolkla, protože v tu chvíli sestoupil na zem a rázem se změnil v muže, který si pro ni přišel. Jeho oheň pohasl, jeho rohy a křídla zmizeli jako mávnutím kouzelného proutku. 

Zalapala po dechu, a o krok ustoupila. Ještě jednou otevřela ústa, ale nedokázala již ze sebe vyloudit jedinou větu.