Elisa se vyděšeně, ještě více přilepila ke zdi. Pohled, který se jí naskytl, jí zcela paralyzoval.

 Z krbu vyšlehly plameny, rozlily se do místnosti a vzhůru ke stropu. Pak se v jeho středu zjevil on. Lucifer. Vládce pekel.

 Díval se na ni shůry a jeho oči plály jak dva rudé uhlíky. Vznášel se lehce nad podlahou, s hlavou mírně sklopenou k ní a upřeně se na ní díval.

 Elise se rozbušilo srdce strachy. Nebylo pochyb, že ďábel opravdu existuje. Však vypadal nebezpečně a hrozivě. 

Byl do půl těla nahý, oblečen jen v černé kalhoty. Na hlavě měl dva obrovské černé rohy a na zádech černá křídla. 

Elisa nahlas polkla. Nedokázala od něj odtrhnout svůj zrak. Od jeho nahé, vypracované hrudi lesknoucí se potem, v obležení plamenů. Celé jeho tělo sálalo plameny široko daleko. 

„Stále tomu nevěříš?!" ozval se jeho hromový hlas, „stále nevěříš tomu, že jsem ďábel?" Oči mu zlověstně zaplály. Naklonil se mírně k ní, aby dodal svým slovům ještě větší váhu. 

„To bys ale měla, Eliso Dexterová. Protože já jsem samotný vládce pekel. A tohle..." mávl rukou okolo sebe, „je Tarakos. Samotné peklo. Zde se nachází brána do podsvětí. A já..., jsem jeho vládcem. Nejvyšším soudcem. Bohem smrti."

 „Ale proč..., proč zrovna já?" vykoktala Elisa. Dívala se do jeho tváře, a stále nemohla pochopit, proč si vybral zrovna jí. Zamračil se na ní a trvalo několik vteřin, než si zprudka odfrkl. 

„Nejsem o moc více nadšený z té představy, než ty!" vyprskl směrem k ní, „nicméně, ber to jako holý fakt! Staneš se mou ženou, ať se ti to líbí, nebo ne!" Změřil si ji naštvaným pohledem. 

Vůbec se mu její odmítání nelíbilo. Ještě se mu nestalo, aby ho nějaká žena odmítla. Jeho. Satana.

 Mohl ji lehce přinutit cítit to, co by sám chtěl. Mohl jí do hlavy vložit touhu k němu a náklonnost. Mohl si s ní prakticky dělat, co chtěl, ale ke svému úžasu, o to nestál. 

Zatoužil již od prvního okamžiku, co jí spatřil po tom, aby její náklonnost sálala z její duše. Však její duše byla výjimečná. Čistá a neposkvrněná. 

A i když poznal, že se snaží prezentovat coby ostřílená a nebojácná dívka, třásla se před ním strachy. Ovšem směsice oněch rysů, zdála se mu přitažlivá a vzbudilo to jeho zvědavost. 

Byla tak křehká a zranitelná, a přesto cítil, že kdykoliv připravena mu vzdorovat. A to, ještě více prohloubilo jeho zájem. 

„Vím, na co myslíš. Slyším a vnímám vše. Poznám tvé emoce, i tvé nejskrytější touhy a obavy. Mám tě přečtenou, Eliso!" vydechl, nespustíc z ní zrak, „chci ovšem vidět i tvé tělo," oči mu zajiskřily, když nevěřícně zalapala po dechu, „svlékni se!"

„Ne!" vyprskla Elisa a namáčkla se ještě více na zeď. Vůbec nevěděla, kde se v ní všechna ta odvaha vzala, „ani mě nenapadne! Nemůžeš mne přinutit! Ty..., ty..., jsi zvrhlý!" 

Chvíli bylo hrobové ticho. Luciferovy oči, se zúžily do úzké škvírky. 

„Tak ještě jednou," řekl konečně, s důrazem na každé slovo, „jak jsem ti již jednou řekl, nežádám, ale přikazuji! Svlékni se!"