„Musím ze sebe smýt ten hnilobný a sirný zápach pekla, „zašeptal Lucifer, a ještě než zmizel za dveřmi koupelny, se otočil, „nezapomeň na to, kde jsme přestali." Mrkl na ni.

 Elise přelétl úsměv po tváři. Byl to jeho první pokus o žert. Připadal ji náhle tak bezbranný a roztomilý, v jeho čistotě duše. I ona pochopila, že něco takového, je pro něj nové a neznámé.

 Doposud emoce neměl, a choval se jen dle svého rozhodnutí mysli. A najednou se v něm všechny city bouří a derou se napovrch a on se teprve učí, s nimi zacházet. 

Ještě než se stačila vzpamatovat, byl spět. Dveře koupelny se otevřeli a Elisa toužebně vydechla. Byl zcela nahý. 

Na jeho nádherném a hříšném těle se leskli kapičky vody a při každém jeho kroku, se jeho svaly zavlnily. 

Nedokázala však odolat a přinutit se k tomu, aby se nepodívala tam, kde se jeho touha odrazila nejvíce. 

„Lucifere." Zašeptala a zčervenala jako rajské jablko. Byl zcela připraven, se s ní milovat. 

„Toužím po tobě, Eliso," řekl upřímně, když spatřil úhel jejího pohledu, „nechci to již skrývat." Zastavil se před ní. Vztáhl ruku a odhrnul jeden neposlušný pramen vlasů, z jejího obličeje.

 Elisa poznala, že hledá slova. Poznala na něm, že si neví se svými emocemi rady a neví jak s nimi pracovat.

 „Něco takového, jsem ještě nikdy nezažil, „vydechl a polkl, „cítil jsem potřebu, ale tohle je zcela něco jiného. Mám pocit, jakoby se všechny mé vnitřnosti zbláznily. Jakoby se mé srdce rozhodlo se probojovat na povrch. Nevím si rady se svým dechem, který nedokáži kontrolovat. Ta touha je tak intenzivní. Tak mocná a silná, že jsem nevěřil, že je něco takového možné." 

Třesoucí se rukou sáhl k opasku jejího županu a zadíval se jí do očí, jakoby čekal na souhlas. A když zaslechl její divoce bušící srdce, zatáhl a nechal ho spadnout k jejím nohám. Byla pod ním nahá a ten pohled Lucifera zcela odzbrojil. 

„U všech čertů! Nic krásnějšího, jsem neviděl!" přejel prsty po její tváři, a kontuře jejího obličeje, „jsi opravdu moje?" Jakoby tomu stále nemohl uvěřit. 

Jeho mysl mu radila, že by měl něco říci, ale najednou nevěděl co. Co by chtěla slyšet žena, kterou miluje, chvíli před tím, než si ji vezme? 

Hlavou mu problesklo, že mít emoce, je sakra těžké. Však když je neměl, bylo vše jednodušší. Bral si, co chtěl, bez ohledu na následky a přání druhé osoby. Ale nyní?

 Nyní si nevěděl rady s tím, jak se zachovat, aby ji snad nevyplašil? Nebo zase neřekl něco, co by bylo proti její mysli? Vzpomněl si na jeho nevinný výraz o jejím zadečku, a udělalo se mu mdlo při představě, že by na něj znovu tak vyjela.

 Zoufale si prohrábl rukou vlasy a zprudka vydechl. Pochopil již, že lidské ženy jsou jiné a složité. Ale přeci právě proto, se do ní zamiloval. 

„Jsi překrásná, Eliso," zašeptal konečně, „tvá prsa. Tvé boky. Tvůj zadeček, je tak..." polkl, když zaslechl silnější tlukot jejího srdce. Chtěl pouze vyjádřit, co cítí, ale nevěděl, jestli zrovna to, chtějí ženy před tím slyšet? Nebo že by zmínka o jejím zadečku, nebyla pro ni žádoucí? 

„Chci..., chci říci, že je vážně překrásný," vydechl, snažíc se podle svého napravit, co řekl, „však zrovna tam dole, byla vzpomínka na něj jednou z nejintenzivnějších. Já..." Rezignovaně svěsil ramena a zadíval se do Elisiny tváře s tak zoufalým výrazem, že zatoužila ho obejmout.

 „Lucifere!" zamračila se ale na oko, „už kruci zmlkni, a pomiluj mě!"