Lucifer se podíval na ženu, kterou miloval. Ano, konečně si v plné míře přiznal, že se zamiloval. Že se jeho srdce i emoce probudily. 

Věděl to od chvíle, kdy ji vzal do své temné říše a ona se mu ustrašeně a oddaně schovala do náručí. Tehdy mu prolétlo hlavou, jak někdo jako on, jako vládce této strašné říše, může být vůbec hoden lásky této ženy.

 Ale její naprostá oddanost a víra v něj, ho utvrdila v tom, že ho opravdu miluje. Však kdo by byl ochoten pro lásku zajít až na pomyslný okraj společnosti, až na samý druhý břeh? Ona přeci nedokázala číst jeho emoce, jako on, a přesto mu věřila. 

A i když se dlouhé tři měsíce přesvědčoval a utvrzoval v tom, že on, ďábel, milovat nedokáže, nakonec si to přiznal. 

Nikdy nezažil takovou tíhu na své černé duši. Takovou bolest a strach. Dlouho se srovnával s tím vědomím, že se jeho emoce probudily. Že satan cítí, a není tedy již uchráněn před tíhou citů. 

Cítil bolest z odloučení. Strach o bezpečí milované osoby. Cítil stesk a smutek. A cítil tak neskonalou touhu po tom, být s ní, že si byl jist, že ten cit je láska. 

A teprve tehdy, když zaslechl její slova o jejím odchodu, a její mysl ho přesvědčila o jejich pravdivosti, tehdy málem zešílel. Přepadl ho najednou tak tísnivý pocit neštěstí a strachu, že by o ni přišel, že si to nedovedl představit. 

„A co je to, co jsi chtěl od první chvíle udělat?" Zašeptala Elisa a setřela slzy z tváře. 

Lucifer stále klečíc před krbem se sklopenou hlavou, vzhlédl. Na jeho unaveném obličeji, se objevil slabý úsměv.

Elisa se jako ve snách, hypnotizována jeho temným pohledem, sesunula z pohovky a klekla proti němu.

 „Řekni mi to, Lucifere. Prosím." Vydechla a dotkla se prsty jeho tváře.

 „Od první chvíle," dostal ze sebe po několika vteřinách, dívajíc se jí do očí, „jsem zatoužil po tom, abys byla moje. Zatoužil jsem tě svírat ve svém náručí. Líbat a milovat se s tebou, Eliso. Tak moc, až mne to vyděsilo."

 „Nedokázala bych odejít," pronesla do ticha, polykajíc slzy, „miluji tě, Lucifere. Miluji tě celým tělem, i celou svou duší, která patří jen tobě." Pohladila ho po tváři. 

Lucifer na moment zavřel oči, pak zprudka vydechl, a když se na ni znovu podíval, jeho oči planuly vášní a láskou. Přivinul si ji do náručí a hladově se vrhl na její rty. Svíral je ve svých mohutných pažích, tiskl ji k sobě a líbal ji, jak kdyby to mělo být naposledy.

 „U satana!" zaklel ztěžka popadaje dech, když se po dlouhé chvíli, maličko odtáhl, „potřebuji tě, Eliso! Tak moc, tě potřebuji!" pronesl skoro zoufale. A v další chvíli, ji pokládal na podlahu jejich pokoje.

 „Nikdy si nezvyknu na to, jak jsi rychlý." Rozhlédla se překvapeně Elisa. Srdce měla až v krku. Bušilo ji tak mocně, protože jen pohled na něj, vyvolával v ní pocity touhy a lásky. 

Stál nyní proti ní, do půl těla nahý, s mírně sklopenou hlavou. Zhluboka oddychoval a jeho hruď se zvedala pod nárazy dechu. Již nepochybovala o jeho touze. Však vypadal najednou nebezpečně. Jeho oči jiskřily a celé jeho tělo se lesklo jako brilianty, pod tlumeným osvětlením měsíčního světla.