Elisa na moment zaváhala, když se dotkla vyřezávané ďáblovy hlavy na zdi a skryté dveře se otevřeli. Ovšem vztek a touha Lucifera vidět, byla silnější. 

S tlukoucím srdcem klesala dolů, po strmých schodech vytesaných do skály, neustále přiživujíc svůj vztek k Luciferovi. 

Bylo ji jasné, že pakliže by ho nevyhledala, trvalo by znovu několik dní, ne-li týdnů, než by se znovu jakoby nic, zjevil v jejich pokoji. Jenže ona nehodlala čekat. Nechtěla čekat. Musela s ním mluvit hned. A i když se rozhodla, že udělá cokoliv, aby ji vyslyšel, a aby ji konečně podlehl, měla přeci jenom strach.

 Moc dobře věděla, co Samuel a Bertha měli na mysli, když tvrdili, že její síla tkví v něčem jiném. A ona najednou pochopila v čem. V její moci, ovládnout Luciferovu touhu. 

Přišla na to, že Bertha měla pravdu. Opravdu byl jako zrcadlo. V jeho chování se odráželo všechno, jak k němu přistupovala. Chtěli-li ho přinutit žárlit, tak se také stalo. Chtěla-li ho vytočit, moc práce ji to nedalo. Chtěla-li ho svést, jeho tělo bylo rázem v jednom ohni. Byla –li na něj milá, nevěděl si s tím rady a hned se stáhl do své ulity. 

 Byla tedy rozhodnuta v něm jeho emoce vzbudit za každou cenu. I za cenu toho, že by se nechala znovu uvěznit, protože jestli bylo pravda, co říkal Samuel, jeho každý její trest, bolí více, jak jí.

 Sestoupila po schodech až dolů a vydala temnou, kamennou chodbou vpřed. Když zahlédla tlumené světlo, přikrčila se u zdi. Před ní se rozprostřel kamenný sál, osvětlený jen loučemi na zdech.

 Přikrčila se za jeden z kamenných sloupů a opatrně vzhlédla. Úplně na konci sálu, na svém trůnu, seděl on. 

Polkla, když spatřila jeho pravou, ďábelskou podobu. Seděl na svém trůnu, oblečen v černé kalhoty a byl do půl těla nahý. Jeho hruď i obličej se leskl a třpytil v plamenech, které ho celého obklopovali. Rudé oči plály z jeho obličeje a dlouhé rohy na jeho hlavě, dodávali mu ještě více děsivosti.

 Všude okolo se pohybovali jeho děsiví poddaní. Elisa při tom pohledu skoro zapomněla dýchat. Jeho síla, moc a majestátnost, vyzařovali z něj na první pohled. Nikdo nemohl pochybovat o tom, že on je ten, který ovládá jejich životy. Ten, který by jediným mrknutím oka, dokázal každého ze světa sprovodit.

 Elisa na moment zavřela oči a opřela hlavu o kamenný sloup, aby se uklidnila. Uvědomila si právě, že zrovna on, je její manžel. Muž, kterého miluje a najednou ji došlo, že i toto, je jedna z jeho podob, které musí přijmout. 

Srdce se jí rozbušilo tak mocně, že najednou dostala strach, že to jistě uslyší. Ale v další chvíli se tvrdohlavě zapřísahala, že nehodlá, couvnou. Přeci byla ženou satanovou, a sám satan, po ní touží. 

Znovu se odvážila vykouknout, zpoza sloupu. Nevšimla si ale, že jeho oči rudě zaplály, a jeho oheň se rozhořel ještě mocněji.

Věděl o ní. Cítil ji. Slyšel ji. Slyšel její dech i tlukoucí srdce, od chvíle, kdy otevřela skryté dveře. A cítil znovu každičký záchvěv její duše a mysli.