„Potřebuji mluvit s Luciferem, Bertho." Řekla Elisa, když o pár hodin později přišla do obývacího pokoje. 

Rozhovor s bohem Samuelem, ji tak rozrušil, že několik hodin strávila přemítáním, co dál. Došla však k závěru, že Lucifera miluje. Opravdu se zamilovala, ačkoliv by ji to nikdy dříve nepřišlo ani na mysl. Zvláště, když objekt její touhy je muž tak nesnesitelný, jako byl Lucifer. 

Ano, on byl prostě arogantní, sebejistý, nesnesitelný a autoritativní. Byl domýšlivý, sebevědomí a dost dobře si vědom své moci. Byl možná nejmocnější z démonů. Vládl sice peklu a měl by být ztělesněním zla, ona to však tak necítila. Už ne.

 Pod jeho drsnou slupkou se skrývalo něco, co se pomalu dralo na povrch, a kvůli čemu, se do něj zamilovala. I ona, ač tak nezkušená s muži, si byla jista, že k ní něco cítí. Moc dobře věděla, že to, jak se k ní chová, že ji nic nedokáže odmítnout a hýčká si ji, jako svůj drahokam, něco znamená. Jedna jeho stránka ji střeží a rozmazluje. Touží po ni, a druhá se jí brání zuby nehty.

 „Není zde." Odvětila chůva a zadívala se na ni vědoucím pohledem. 

„Tarakos," vydechla Elisa, „opět se schoval do toho zatraceného pekla?!"

 Bertha jen tiše přikývla. Věděla, co se mezi nimi odehrálo. A Elisin bezděký dotyk k jejím hýždím, ji v tom utvrdil.

 „Fajn!" zaskřípala Elisa zuby naštvaně, „bůh Samuel je vševědoucí, jistě ti tedy sdělil, se stalo?!"

  „Ano," odvětila Bertha samozřejmě, „Luciferovy emoce se probouzejí."

 „Probouzejí?!"vykřikla Elisa naštvaně, „zase mi dal na zadek a utekl, sakra! Nejprve mi ráčil sdělit, že mé pozadí je trochu větších rozměrů. Pak mě naplácal a zmizel!" přeskakoval ji hlas rozčilením, „místo aby zůstal. Místo toho, aby mě..." zarazila se. Její temperamentní povaha, snoubená s rozčilením, vyjadřovala se nyní tak, jak cítilo to její srdce. 

„Místo toho, aby tě pomiloval?" povytáhla Berta obočí, „nebo aby se ti omluvil za tvůj zmrskaný zadeček?" 

„Samozřejmě, aby pomilo..." Nedořekla a zčervenala. Nervózně popošlápla a bojovně vystrčila bradu vpřed.

 Její oči bezděky zbloudily ke stěně, ke skrytým dveřím do Tarakosu. Zamyšleně si prohrábla rukou vlasy, a ten bezděký pohyb, nemohl Bertě ujít.

 Ihned ji bylo jasné, co zamýšlí. Měla by ji zřejmě varovat. Měla by ji vymluvit její úmysl, ale nemohla. A ani nechtěla. Však věděla, že ačkoliv je to nebezpečné, Lucifer nepřipustí, aby se jí něco stalo.

 Byla jeho žena, a ačkoliv strážci lpěli na jistých pravidlech, nemohli onu skutečnost popřít. A potom tu byla Luciferova moc a síla. Nikdy by si nedovolili jít proti samotnému vládci pekel.

 Bertě přelétl úsměv po tváři a změřila si dívku pohledem. Konečně se v ní probudila její pravá povaha. Žhavá a tvrdohlavá. Vášnivá a zanícená. Oheň v jejím těle, nedovolil ji už couvnout. Rozhodla se bojovat všemi zbraněmi, které měla, za každou cenu.

 „Mám ještě něco na práci." řekla Bertha a otočila se ke dveřím, aby dala Elise možnost udělat to, co by ji jindy dávno vymluvila. Ve dveřích se však ještě otočila. 

„Lucifer je vševědoucí, všemocný a nesmrtelný. Ty jsi ale žena, kterou miluje, a které by nikdy neublížil. Jeho síla a moc je bezmezná. Tvá síla, tkví v něčem jiném, Eliso. A já vím, že jsi si již toho vědoma."